DNOREESUS 

VÍTÁME VÁS na STRÁNKÁCH   PRAGOS   a děkujeme za Vaši návštěvu !!!
Snažím se zde vytvořit populárně-odborný ucelený obrázek poválečných vozů ŠKODA s dobou Československa a světa  včetně prodeje náhradních dílů, replik a doplňků a nabidky nasich sluzeb (renovaci agregatu vozu ŠKODA).
Nase stranky denne obohacujeme o zajímavosti související s veterány a jejich dobou a aktualizujeme sortiment ND v e-shopu. 

1. SEKCE    ZAJIMAVOSTI  =  historie, data, info, naše+Vaše vozy, naše služby (renovace, opravy), inzerce, diskuze...
                                             Rádi pridáme i foto + story Vaseho vozu.  

2. SEKCE    OBCHOD  s novými veteránskými díly, bazarem a novými replikami =  přívětivý e-shop s možností lidské komunikace potřebné pro veterány.  Denně obohacovaný o nové položky. Nechceme ustrnout ve vývoji a nadále chceme seriozně a pro oboustrannou radost spolehlivě Vám dodávat stále širší ucelenější nabídku. 
Naší ctí a podmínkou je udržet kvalitu dílů + dokonalou komunikaci + spolehlivé zasílání. 
Této službě se pečlivě věnujeme 12 let denně a zakládáme si na spokojenosti několika stovek klientů vč. desítek ze zahraničí od Turecka přes Finsko po USA. 

NOVINKY zasíláme automaticky všem zaregistrovaným zde. 

Pokud jste VÝROBCI či DOVOZCI replik, dílů, doplňků, zamailujte nám Vaši trvalou nabídku a zařaďte se mezi naše seriozní dodavatele, kteří na nás nechají starosti s prezentací a prodejem.

Zpočátku 1997 jsem na stránkách jen prezentoval sbírku poválečných vozů ŠKODA, ale postupně webové stránky stále více poskytovaly, jakožto úžasné medium, prostor pro shromažďování obecnějších informací a jejich podělení se s Vámi ! Některé webové stránky kolegů veteránistů jsou nepřekonatelné svým detailním zpracováním jednotlivého typu vozu, ale mě chyběl celkovější nadhled v kontextu doby (asi moje nostalgie).  Nepatříme mezi nějaké skalní znalce, pitvající detaily. Vedle zájmu o technické stránky vozů, hledáme "ztracený čas" a cestujeme časem do minulosti... Vzhledem k širšímu záběru na více typů vozů není v našich silách všemu rozumět a stále se učíme. Rádi tedy zapracujeme i Vaše připomínky. Dáváme přednost FOTOGRAFIÍM a DOBOVÉ ARCHIVÁLII. Takové fotky orig.dopisů z ministerstev, podnikových zpráv, prototypů či vzorníků barev atd. jsou lahůdkou a úspěšně umožňují virtuálně cestovat časem do této rozporuplné doby.  Musím zdůraznit, že právě komunikace a vztahy s Vámi kolegy nebo laickými návštěvníky stránek mě obohacují a naplňují a poznali jsme tím řadu fajn lidí. Vlastně proto se denne venuji temto strankam a spolecne s mymi kolegy vyrizujeme Vase objednavky dilu ci renovace agregatu - Vse s pozitivni energii, prispet svym dilem k zkvalitnovani ceskeho prostredi. 
Lhostejno, zda zachranujete autoveterány nebo se starate o pomniky padlych, ci sbirate pohlednice, znamena to, ze ctite minulost a nezijete jen pritomnosti a mate nadhled. Stejne jako dokazat zbavit se tak omezujiciho ateismu zaseteho do nasich dusi komunisty a pritom se nestat jen modlarem. Stejne jako odolat vtiravemu konzumu Zapadu a pritom byt silnym clenem tohoto spolecenstvi, ktere ma budoucnost prosazovanim hodnot - solidarity, svobody, ekologie. V posledních letech i v CR již přestává být prioritou dohánění statků z doby socialismu a čím dál více lidí cítí potřebu vedle svého zaměstnání tvořit nebyznysové hodnoty = OD VÝKONU K HODNOTÁM.  A az zmizi z  čela tohoto kulturniho naroda duchaprazdny a rozkladny prezident bude to snad znamenat ukonceni toho nejhorsiho z polistopade ery a znovuobjevovani znicenych hodnot... My totiz uz nechceme neviditelne pracky trhu ci vice Kozenych, zname spinave penize, nepodcenujeme ekologii a verime v obcanskou spolecnost !   
                                            Dobro vsem bytostem přeje  Václav Vaněček  &  kolektiv PRAGOS  

Něco o skutečném Životě a Lidech, vždyť i veteránisté nepatří mezi ty, kteří žijí jen tím co se dá namazat na chleba, že... : 
"BLUES PRO BLÁZNIVOU HOLKU"    Václav Hrabě 1940-65     
------------------------------------------------------------------
Pánové
věčně skeptičtí a přezíraví
kteří své smutky vážete do kytek
a znáte už život nazpaměť
jako verše svých kultivovaných přátel
upozorňuji vás
tohleto není přípitek
na vaše zdraví
Pasáci poezie
Koštéři metafor
To není pro vás
to co tu dávám do placu
To jen pro skutečné lidi které jsem poznal
Toto jsou verše pro
dělníka Petra
který mne naučil dělat s lopatou
a dělit se o chleba a cigarety
Pro dědu socana
ani v smrti nebyl bohabojný
Na památku mé tety
která sedm let od rána do rána
čekala až se ten její vrátí z vojny
Pro muže z Ukrajiny který prohlásil že války už nemusejí být
Pro jednu bláznivou holku kvůli které jsem se naučil hrát jazz
toulat se po nocích nebýt spokojený nemít klid
Pro betonéře Albertýna
Vidím, ho jako dnes
říká: "Nikdy nespi s holkou, kterou nemáš rád"
Pro mistra z rybárny - poznal Paříž
Josephinu Bakerovou
a hlad
Pro Milese Davise a pro ten večer kdy jsem poprvé uslyšel
tu trubku plnou vzlyků
Pro prodavače červených a žlutých limonád
v kiosku na Perštýně
Pro krásnou ženu která strávila své mládí v Ravensbricku
pro její předčasné vrásky
Pro jednoho malíře jeho šašky a krasojezdkyně v černém flóru
Pro dělníky kteří dláždili ulici mé lásky
Pro slepého kamelota Večerní Prahy v pasáži Světozoru
Pro holky tančící charleston ve sklepě pod Národní třídou
pro pekaře Karla a jeho ruku hnijící někde u Madridu
Pro Modiglianiho a Parkera - oba umřeli v bídě
Pro vousatého Fidela který řekl: "Demokracie je rozdat zbraně lidu"
Pro rudoarmějce zabitého u nás v Lochovicích 10. května tisíc devětset čtyřicet pět
A Pro tu dívku s plavým copem které se nevrátí z takové dálky
Pro všechny kdo ve svých rukou nesou tento krásný
ztřeštěný a jediný svět a pomáhají mu kupředu přes klatby
papežů a sliny velkozlodějů přes všechny ty strejčkovské demokracie
mory
a
války

Václav HRABĚ 1940-1965
 český básník a trochu prozaik, jediný významný představitel tzv. Beat generation 60-let v Česku, která se jinak rozmohla především v zemi svého vzniku - v Americe. Říkali mu Mácha v texaskách a zemřel před dovršením 25 let. Vracel se noční Prahou hluboko po půlnoci z poetické vinárny Viola do rozděleného bytu v Nerudově ulici. (Manzelka s deckem a jinym muzem jiz zila odděleně). Bylo velké chladno a mladý poeta si doma chtěl trochu přitopit a tak si zapálil plynovou troubu, aby se trochu zahřál. A usnul. Již už navždy. Ostatní členy domácnosti zachránil pláč malého Honzíka. Později se vedli diskuse nad tím, zda-li to byla opravdu pouhá nešťastná náhoda... Nicméně dřívější věštba cikánky z jazzového parníku na Vltavě se ukázala jako pravdivá i v tom, že odejde ze světa jako mladý a že zemře na otravu. O tomto setkání Hrabě napsal také jednu báseň.
Jeden z nejpopulárnějších, ale také utlumovaných básníků, jehož básně si mladí lidé opisovali, se nikdy za svého života nedočkal vydání ani jedné knížečky... Hrabě propadl kouzlu Prahy, toulal se krajinou. Naučil se hrát na klarinet i na saxofon. Během studií hrával v jazzových klubech Redutě a Olympiku. Ve vinárně Viola začal jako osvětlovač, až se stal jedním z účinkujících a součástí programu. Zde potkal také svou budoucí ženu. Osobně se zde také setkal 1965 s americkým básníkem Allenem Ginsbergem a napsal s ním rozhovor. Hrabětova poezie vytryskla z pocitů mládeže a kašlala na oficiální způsob myšlení. Přehlížení jako by bylo vzájemné...
Reduta blues, Blues pro bláznivou holku, Špejchar blues, Blues o kartách a vitriolu a další básnické texty jsou ze zachráněné literární pozůstalosti. Patří sem i Blues o smutku zhasínajícího teplometu. A kdo by neznal zhudebněnou "Variaci na renesanční téma" od Mišíka. Je pochován v Lochovicích na místním hřbitově až pod náspem železniční tratě, hned pod semaforem. Možná také proto, že jeho otec byl železniční dělník. Básník beat generation, který tak bolestně hledal pravdu a čistotu lidského pokolení, spí v místech, kde každičký den lokálka za Zadní Třebáně do Lochovic a zpět rozezvučí pod kolejemi pražce, zakvílejí kola vagónů a v noci věčné světýlko semaforu nad hrobem navozuje atmosféru jam session. Sláva českého básníka mladých přišla pozdě a ještě hodně dlouho se jeho verše šířily amatersky mezi lidmi všelijak. Některým básním dali jméno až čtenáři... Po léta se také recitují v klubech. Úchvatný je přednes jeho textů Miroslavem Kováříkem.

Amedeo Clemente MODIGLIANI 1884-1920 ITÁLIE
Italský malíř a sochař židovského původu. Narodil se v toskánském Livornu. Jeho matka byla vdovou a podporovala malířské sklony svého syna, který nemohl navštěvovat školu ze zdravotních důvodů. Začal studovat umění v Itálii; ve Florencii se nadchl pro staré mistry. Od 1902 studoval na akademii ve Florencii a Benátkách. 1906 se přestěhoval do Paříže, kde si naplno osvojil svůj specifický styl malby ovlivněn umělci v okruhu svých přátel, primitivním uměním, ale stylisticky šel svou cestou.Bohužel ho postihla tuberkulóza. Byl nemocen většinu života především kvůli svému bohémskému životu spojeným s nadměrnou konzumací hašiše a alkoholu a sukničkářstvím. Umřel v 35 letech. Jeho žena o několik dnů později i přes to, že byla těhotná, v den pohřbu spáchala sebevraždu).

Charlie PARKER 1920-1955 USA
známý též jako Bird či Yardbird, byl altsaxofonistou, který stál u zrodu bebopu. Jeden z nejvýznamnějších jazzových hudebníků a skladatelů všech dob. 1943 stál na vrcholu nové jazzové vlny. 1946 utrpěl duševní kolaps a musel být hospitalizován. Po propuštění však opět dosáhl vrcholu své formy. V New Yorku společně s Miles Davisem založil skupinu. V této době byl Parker nejvlivnějším a nejslavnějším jazzovým muzikantem. Jeho jazzový vzestup kontrastoval s jeho osobním úpadkem. Heroinová a alkoholová závislost ho ničila. 1949 však podnikl své nejslavnější turné po Evropě. Během 50. let pokračoval s úžasnou hudbou. Jeho chování se však stávalo čím dál víc nevyzpytatelné. Poté, co mu zemřela dcera Chan, dosáhl svého dna. V depresi a s narušeným zdravím 1955 předčasně zemřel...

A ještě jedna zajímavá osoba k této básni - "MOONDOG" vl.jménem L.T.Hardin 1916-1999 USA
1943 přichází do New Yorku bez jakéhokoliv kontaktu, na jehož ulicích začne hrát i žít jako bezdomovec. Kolemjdoucí fascinovala jeho složitá hra na bubny nezvyklých tvarů i jeho zpěv. První nahrávky pořídil 1949. Na počátku padesátých let experimentoval za pomoci dvou magnetofonů s vícestopým nahráváním a sám si tak nahrál v některých skladbách všechny nástroje ! Využíval také zvuky nahrané na ulicích New Yorku nebo v přírodě, vytí vlka, nebo mlhové sirény z přístavu... V tomto období potkal mnoho hudebníků např. právě Charlieho Parkera, jemuž po skonání věnoval "Ptačí nářek".
V roce 1974 zůstal v Německu, opět hrál na ulicích. Většinu života strávil v kostýmu Vikinga, jímž protestoval proti "teroru módního průmyslu". Tvořil i v Německu, Anglii.
Moondog patří k osobnostem, které se stanou legendami ještě za svého života. Instituce a vážnohudební průmysl neprojevil zájem. Větší ohlas vzbudil na scéně experimentálního rocku a jazzu. Jeho skladbu All Is Lonelines nahrála Janis Joplin. MOONDOG napsal přes osmdesát symfonií, více než tři sta madrigalů a množství skladeb pro klavír a varhany. Mnoho z nich vyšlo až po jeho smrti. Jó, člověk jenž uměl a nemusel jezdit v davu na pomíjivých vlnách módy či trendu a nepotřeboval pečlivě budovat svůj vnější image...