DEN ČESKÉ STÁTNOSTI - vydejme se už na cestu do duchovna
DEN ČESKÉ STÁTNOSTI 28.9. :
Nejdříve si pusťte tuto podmanivou klavírní hudbu.
Mýtická kněžna Libuše+Přemysl Oráč →→→ Bořivoj 1.český panovník → Vratislav → Svatý Václav →→→→
→→→→ Jan Lucemburský → Karel IV → Václav IV → Zikmund → Albrecht (Habsburkové) →→→→
Svatý Václav *907 český kníže a světec, hlavní patron české země a symbol české státnosti. Syn knížete Vratislava a Drahomíry. Vychován babičkou sv.Ludmilou jako křesťan což nebylo tehdy tak ještě zakořeněno. Svým vlastním příkladem přiváděl lidi k Bohu a lidé ho ctili. Byl velmi mírný, zbožný a spravedlivý. Předběhl tím zcela svou dobu. Vykupoval otroky z otroctví, protože chtěl, aby žili svobodně. Nechtěl, aby byli lidé popravováni a snažil se tomu zabraňovat. Staral se o vdovy a sirotky. Jako kníže dokázal zachovat suverenitu českého státu, založil chrám sv.Víta - hlavní kostel knížectví. Byl zavražděn bratrem Boleslavem. Po smrti byl Václav uctíván jako svatý pro svou zbožnost - vlastnoruční pěstování vína a obilí pro sv.přijímání, péči o chudé, otroky a vězně, stavění kostelů, kácení model atd. a posmrtné zázraky na jeho hrobě.
Asi ne náhodou jsem v dnešní den po chvíli serfování zapadl do minulosti a od jedné osobnosti putuji napřeskáčku k další. Kolik gigantů tato zem vydala nebo poskytla zázemí pro tvorbu a život - duchovno (v tomto jinak pasivním až komplikovaném národě) bylo vyjímečné. Ale také kolik těch lidí ta většinová masa nedocenila, nepochopila a i zničila. Jakoby jejich velikost nebyla unesena... Přestaňme už jezdit na vlnách, teď už tak dlouhé pravicové, kradoucí národu vše, hlavně duši a rozevírající dál nůžky mezi bohatými a chudými.
Věřím, že v dnešní krizi (rozkradený majetek státu čert vem) duchovní a morální (snad dna, kde např. pravá ruka ministra školství je extrémista) se konečně zastavíme, ohlédneme (Miles Davisovo "ohlédnu-li se zahynu" pro národ neplatí 
) a zamyslíme a pak v pokoře (tu si hodně lidí zde plete s pokořením!) vydáme na cestu do nové doby s předky v srdcích - velikány i obyčejnými, ale slušnými lidmi minulosti...
A tak serfuji a naskakují zdánlivě vzdálení lidé od dnešního výročí, nicméně tvůrci našich dějin A.Lustig, Franc Kafka jeho kámoš Brod, Rieger a jeho tchán Palacký, i sociální buditelé I.Olbracht syn A.Staška (obě ulice mám za rohem), a další a další tisíce duší, jež svou trochou přispěli k povznesení národa a tedy světa, je to Ema Destinnová, i přes mou slabou mechanickou paměť znám nazpaměť její autoepitaf z lesa od řeky Nežárky:
"Vy dosud žijícící jež smíte všechny tyto smavé krásy světa zřít,
vzpomeňte při přeletu bílých racků samot duše mé,
jež dozajista převtělena do jednoho z nich
zas a znovu se navracejíc v místa svého štěstí zašlého"
Pro ateistu možná smutné, ale pro ostatní k zamyšlení, nadhled, uvědomění si, že pro opravdu spokojený a užitečný život nežít jen přítomností a tedy vydání ze sebe něco navíc, nesmrtelného bez očekávání odměny.
V.Vaněček
Úcta k člověku 1905 - pozdrav z Riegrových sadů, Praha 2-Vinohrady. Většina pohlednic má podobný duch. Vzpomínám na starověké "muž má být rytíř a žena dáma" :
"Přijměte srdečný dík za laskavou mě věnovanou upomínku. Pokládám za čest, že mohu Vás nazývati mým přítelem ?? Račte laskavě jak jste přislíbil zachovati v další vzpomínky. S přátelským pozdravem a vlasteneckým Nazdar. Janovský Josef"
Česká Republika