Domů

ARCHIV AKCÍ - nové shora

PAŘÍŽ 2 - zájezd letecky PRAGOS KLUBU  
 

 PAŘÍŽ 2 - zájezd letecky PRAGOS KLUBU     14.10.2015
Skvělý vydařený letecký zájezd do Paříže (4 noci) našeho PRAGOS KLUBU se slavnou průvodcovskou osobností Ing.STĚNIČKOU ! Celou akci jsme si vč. letenek zařídili sami. Proto tedy skvělá cena + komunita + stylové ubytování blízko centra u Montmartru v malém hotélku + výborný průvodce ing.Stěnička. Jenž nás Paříží provedl jakožto Pařížan (žil zde !). A my se zde stali "Pařížany" a vše si zde jakožto parta přátel prožili a procítili. Ing.Stěnička nám byl po celou dobu k dispozici vč.večerů v klubovně hotelu ! Těšíme se na další zahraniční zájezd ! S pozdravem Václav Vaněček + Ing. Jan Stěnička + Tomáš Pavlica (letenky).
KLUB VYCHÁZKÁŘŮ PRAGOS + Ing.STĚNIČKA

DENÍČEK Tomáše & Hanky - je pro všechny stejný, jen v sobotu jsme jako skupina shlédli ještě La defense :  

Středa 14.10. 2015
 
Večer odlet do Paříže, ubytování máme dost dobré, sice v pařížské 17 čtvrti Montmartre a to už zde neplatí jako "dobrá adresa". Tahle 17 čtvrť je považována pravověrnými pařížany za chudinskou, sociální. Ovšem  nám vůbec to nevadí, hotel Avenir Jonquiére na Rue de la Jonquiere (Jonquier byl generál a guvernér Kanady v letech 1730-1752) je poctivě postavený, bydlíme ve skrovném malém pokojíku, ale s hygienickým vybavením na pokoji  a s velice účinným a bohužel neregulovatelným topením. Stále je horko. Řešíme to francouzským oknem s klasickým francouzským mřížovaným balkónkem. Jedinou pihou na kráse je točité schodiště se 66 schody do posledního patra. Výtah neexistuje ? Nač ? Takže po sestupu se točí hlava jako po sestupu z malé Eiffelovky. Může být, že to kdysi býval i tzv. "vykřičený dům" ?
Zato si můžeme objednat ráno snídani v hotelu. To však my neakceptujeme, raději si koupíme přímo u hotelu na jednom roháku čerstvé pečivo a na protějším roháku ho zapijeme čerstvě uvařenou kávou "kaféolé". Tedy po pařížsku Café aux Lait. Po třech snídaních nás už znají a kafe nám už vaří obsluha téměř automaticky. Stačí prsty ukázat kolik nás je. Společně se tu sice neorganizovaně ale potkáváme s dalšími kolegy.
Přímo naproti oknu kde popíjíme kávu sledujeme u chodníku zaparkovaná jízdní kola, z nichž jedno má ze zadního kola parádní "osmičku". Kolo tam stojí patrně již drahně dní, myslíme si, že napřesrok bychom jej zde opět viděli.
Naše skupina je větší než se původně očekávalo je nás celkem dohromady 17 lidí včetně náčelníka. Snad to nebude tolik vadit při našem potulování se po Paříži.

Čtvrtek 15.10.2015
Ráno po výše popsané snídani už se vydáváme na první vycházku po Paříži. Je trochu chladno, takže kabáty a rukavice se hodí. I šála.
Jdeme na pařížského metra, neboli zde Metropolitane. Linky metra jsou v Paříži hodně staré, novější i moderní a je to docela spletitá síť v podzemí. Některé stanice mají i více pater s přestupy mnohde i na desítky metrů. Zrovnatak i výstupy, těch bývá víc a jsou opravdu zřetelně označeny a tak případný cestující zbytečně nebloudí. Pro nás trochu znalé dopravy ve velkoměstech Evropy nic mimořádného.
Nastoupíme na blízké stanici Guy Moquet, asi 200m od hotelu a metro nás vyplivne po pár minutách po jednom přestupu na place de la Concorde. Jsme na Rue de Rivoli, před námi je na jedné straně komplex budov Louvru, naproti divadlo La Comédie Francoise, zrovna zde se snažil a toužil začít svoji kariéru Jean Paul Belmondo*  po jehož stopách my dva nyní soukromě v Paříži půjdeme. Dále průhledem přes Avenue de l´ Opera vidíme budovu Opery. Jo, jo, slavná a známá místa Paříže jsou na svých místech a to je potěšitělné. 
Louvre ! Samosebou kdo by jej neznal. Procházíme kolem průčelí vnitřkem  passage Richelieu, kolem  vnitřního nádvoří s moderní skleněnou pyramidou dál vnitřkem  rozsáhlých dvorů komplexu Louvru až na nábřeží Quai des Tuilerie a Quai du Louvre až k mostu Pont Neuf. Ano, tyhle názvy míst evokují naše dětské představy o Paříži, králi Ludvíku XIII,  kardinálu Richelieu a mušketýrských šarvátkách s gardisty. A procházet se těmito historickými místy více než po pětistech letech je bezva pocit.
Kráčíme dál po nábřeží k mostu Pont  Neuf. Tento most se nyní jmenuje Pont de Neuve ale název Neuf je tzv. "starofrancouzština"  tohle nám vysvětlil při chůzi náš skutečně brilantní průvodce po Paříži pan Stěnička.
To už se nacházíme na ostrově La Cité tedy Ile de´L Cité. Tohle je vlastně to nejstarší historické místo Paříže, včetně nejstaršího kostela Le Sainte Chapelle. (Svatá kaple).Postaven 1234-48. Má nádhernou barevnou vitrážovou výzdobu ve své horní  tzv. Královské části. Dokonce se slunce na chvilenku opřelo do skleněných barevných mozaikových oken a vytvořilo nám letmý pocit uspokojení nad tou krásou.
My jdeme kolem po nábřeží Quai de l´Horloge až před vstup do původního královského paláce. Jsme překvapení, tohle jsme zatím při návštěvách v Paříži s cestovkami nezažili. Nějak se to minulo, "asi bylo málo času".
Nacházíme se tedy na ostrůvku řeky Seiny -  původní první sídlo francouzského krále stojí před námi a je možno navštívit i vnitřek původního "královského paláce". Je to zajímavé, uvnitř dvora je totiž Sainte Chapelle a to je opravdu nejstarší a málo viditelná pamětihodnost Paříže. Je to kostel ve kterém se v letech 1315-25 bylo tehdá  možné setkat se i s naším slavným králem a císařem Karlem IV, původně pokřtěném jménem Václav. Na francouzském dvoře byl mladý Václav biřmován, jeho kmotrem byl samotný francouzský král a jeho strýc Karel IV Sličný a sedmiletý Václav přijal podle obyčeje jméno svého kmotra Karel. Karel IV zde  byl také zasnouben a posléze oženěn s královou sestřenicí Blankou z Valois. Vskutku, v těchto místech se tehdá pohyboval a dokonce  celých 7 let.
V podzemí královského paláce které se zve Consiergie  je veliký přijímací sál, kuchyně a ostatní potřebnosti pro královy vyslance, ale též hned vedle tuhé vězení pro odsouzené. Takovou známou delikventkou, která zde strávila rok před popravou byla Marie Antoinetta, choť krále Ludvíka XVI.
No jo, tohle je Francie. Taky hned vedle stojící a navazující legendární Palais de Justice de Paris.
Tady se vyznamenal náš náčelník ing. Stěnička. Dokázal nás dostat dovnitř a  nejenom dovnitř, ale dokonce i do soudních sálů a předsálí, kde se konají přelíčení.  My si  duchu si vybavujeme scény z francouzských filmů "kriminálek", kde se aktéři procházejí právě po těchto chodbách, zrovnatak jako dneska, kdy po chodbách pospíchají soudci a advokáti ve svých talárech.  Je to hezký zážitek.
Přitom dodnes se v Justičním paláci konají přelíčení, dokonce jsou zde i cely pro delikventy a také komory strážních eskort.
V hlavním sále je malá připomínka naší vlasti. Tou je mramorová pamětní deska se vzpomínkou na pobyt českého krále Karla IV. v těchto místech.  Desku zde nechal odhalit v r. 2000 Otakar Motejl  coby  český veřejný ochránce práv.
Potom je to už jen skok k další pařižské legendě Notre Dame.
Ale abych nezapomněl: na rohu Quaie de l´Horloge a Boulevard du Calais se nachází na roháku orloj. Je menší, trochu skrovnější, než náš  Staroměstský, ale je to také orloj.  
Cathedrale Notre Dame de Paris ! Ano, je to jako za doby slavného zvoníka od Notre Dame postiženého trpajzlíka jménem Quasimodo. Chrám je velkolepý, gotika si zde podává ruce s nastávající renesancí a ve výsledku se jen můžeme obdivovat umění architektů, kteří tento skvost postavili.  Je to domovská katedrála pařížské římskokatolické arcidiecéze a je považována za jeden z nejkrásnějších a nejhodnotnějších příkladů francouzské gotické architektury. Její stavba byla zahájena již v roku 1163 a po 182 letech, roku 1345, byla dokončena.
Dodnes je a bude obléhána turisty a zájemci za všech koutů světa. A i zde si nyní již překonaná a pomalu odcházející "selfíčka" přicházejí stále na své.
V mezidobí jsme si dali výborný obídek v Rue de la Huchette a to byl salátový talíř s kebabem, hranolky a přísadami i pivko za cenu jakou bychom dali v Praze.
Po "O" pokračujeme kolem Square René Viviani zpět kolem Notra Dame a její zadní nejgotičtější části přes mostík Pont Saint Louis na menší ostrov Ille Sain Louis. Tohle je místo klidné, je to také tzv. dobrá adresa.  Dnes patří k velice drahým a noblesním obytným čtvrtím.
Přes další most Pont de l´ Archeveche přecházíme už do části pařížské čtvrti Saint Victor.  Železobetonový most je tvořen jedním hlavním obloukem a dvěma menšími po stranách. Na levém břehu je most zdoben 14 metrů vysokým sloupem, na kterém stojí socha patronky Paříže sv. Genéviéve jejímž autorem je Paul Landowski. Genevieva, jinak též Jenovéfa prý právě v těchto místech ve středověku zachránila pařížany před útokem Germánů. Za jakých okolnostím se to tehdá stalo nevíme, zlí jazykové však tvrdí, že to bylo tím, že Jenovéfa se v noci poddala veliteli útočníků a jeho důstojníkům. Tohle nám vypráví ing. Stěnička.
Přecházíme k vysoké moderní budově Institut de Mode Arabe zkrátka k Arabskému Institutu. Tady je to podobné jako v Londýně. Vyjedeme do 9.poschodí a zde se nalézá vyhlídková terasa s jistě nádherným výhledem na Paříž. Dnes si výhled můžeme strčit do kapsy, je mlhavo, přesto zadní východní část komplexu Notre Dame skýtá tuze neobvyklý pohled a zážitek. Institut se kdysi pyšnil hypermoderní fasádou, složenou z kovových oken s množstvím pohyblivých okének různých větších i menších tvarů, které se daly podle potřeby uzavírat nebo otevírat. Asi jako clony fotoaparátů. Bohužel dnes již nefungují.
Dole pod námi začíná Latinská čtvrť se svojí lákavou a slavnou Sorbonnou.
Sorbonna (francouzsky La Sorbonne) je monumentální komplex v Latinské čtvrti. Je součástí Pařížské univerzity -  nejstarší francouzské univerzity, jež vznikla nejspíše někdy kolem roku 1160.  Jméno Sorbonna je odvozeno od teologické koleje této univerzity, založené v roce 1257 a ta dostala jméno podle svého zakladatele, jímž byl Robert  Sorbonn.
Já jsem se moc těšil na hrobku kardinála Richelieu, známého ochránce a velikého milovníka koček, zároveň však ke všemu odhodlanému intrikánu.
Ještě vloni se dalo prý do Sorbonny proniknout, letos je však celá Sorbonna uzavřená stráží, co pouští dovnitř pouze na studentské průkazky. Veliká škoda! Bojí se asi inteligentních běženců ?
Od Arabského Institutu se valíme po Boulevardu  Saint Germain až k Musée national du Moye Age jinak též známější pod názvem Thermes et hótel de Cluny.
Pozor: ve Francii neznamená pojem a název hótel takový hotel jako u nás v Čechách, ale zde to znamená něco jako palác, významnou budovu.
Tohle je velice stará část  Paříže patrně už od dob římanů v Evropě. Zbytky opravdových lázní a kostel jsou zde stále na místě, byť již coby ruiny.
Dál je nedaleko slovutná Bibliothque Sainte Genevieve (Knihovna Pařížské univerzity neboli sv. Jenovéfy).  Původně se skládala z pěti oddělení: oddělení literatury a oddělení věd byla uložena na Sorbonně, oddělení medicínské literatury na lékařské fakultě (pozdější Bibliothque interuniversitaire de médecine - Meziuniverzitní lékařská knihovna), oddělení farmaceutické literatury umístěné na farmaceutické fakultě (pozdější Bibliothque interuniversitaire de pharmacie - Meziuniverzitní farmaceutická knihovna), oddělení právnické literatury na právnické fakultě (budoucí Bibliothque Cujas). V roce 1972 byla knihovna na Sorbonně spojena s Knihovnou umění a archeologie (Bibliothque dart et archéologie) Bibliothque Sainte-Genevive a vznikla Meziuniverzitní knihovna A (Bibliothque interuniversitaire A). V roce 1978 k ní byly připojeny Bibliothque Victor-Cousin a knihovna Geografického institutu a získala svůj současný název.
Knihovna je i v současnosti úctyhodný institut, je denně hojně navštěvován nejen studenty, ale lze podniknout i krátkou exkurzi. Je však vázána na počet zájemců, a tak se rozdělíme na skupiny. Zatímco část z nás žasne nad počtem knih (celkem přes  2 miliony knih celkem v několika i podzemních patrech z nichž jen v jednom patře je jich prý na 200 000!) a sleduje při stolních lampách studující zájemce, tak další část má možnost navštívit vedle stojící kostel Saint Etienne du Mont - sv. Štěpána, ten má vysokou věž s malou věžičkou na levé straně, která nemá protějšek na opačné straně. Ta označovala hranici mezi jurisdikcí vedlejšího kláštera sv. Jenovéfy a pařížskou diecézí. Výrazně vysoká zvonice byla postavena na přání obyvatel, neboť zvuk zvonů z nízkých zvonic vytvářel v úzkých uličkách značný hluk. Tohle si před třemisty lety místní pařížané dokázali vymoci na pařížské radnici! V kostele je pochován fyzik B. Pascal.
Opodál je význačná stavba Paříže Pantheon. Je malou dominantou města na vrcholku kopce sv. Jenovéfy. V jeho podzemní kryptě jsou uloženi významní francouzští umělci, myslitelé a vědci jako například Alexander Dumas senior, Jean-Jacques Rousseau, Voltaire, Victor Hugo a Pierre a Marie Curie Sklodowska. Tedy docela pestrý výběr významných osobností.
V současnosti skončila rekonstrukce celé budovy a stále se v blízkosti povalují zbytky stavební činnosti, což jen potvrzuje známou francouzskou ležérnost. Času je stále dost na vše.
Uličkami čtvrti Montparnass které jsou známy jako sídlo známých umělců, malířů, spisovatelů hlavní třídou Rue Souffot na Boulevard Saint Michéle, přes Rue Auguste Comté na Place André Honnorat, kterou obkružuje Avenue de l´Observatoire - to je park, na nějž navazuje jižní část slavné a známé Lucemburské zahrady. I tady se za dob krále Ludvíka XIII. setkávali mušketýři, gardisté a dost možná pod platany i D´Artagnan  líbal svojí láskou Constance Bonacieux.
Park Observatoře i další část  Jardin du Luxembourg  jsou upravené, čisté a vzhledem ke zdejším sochám i tzv. sošné. Krásná část vnitřní Paříže, kde je místo i na zeleň.
Pan  ing.Stěnička, coby náčelník nás vede kolem domů, kde žil a pracoval Alfons Mucha, kde žil Victor Hugo, dokonce žili a tvořili malíři Renoir,Van Gogh, Picasso, Toulouse Lautrec, Cézanne, Ramon Casas i jiní. Prošli jsme se po ulicích, kde se dříve pohybovali i oni a nakonec jsme se dostali až na Montparnass Bienvenue, kde jsme se my dva s ostatními rozešli. Hledáme totiž ještě restauraci, kde by měli na menu Kohoutka na víně po francouzsku Coq au vin. To je národní jídlo francouzů a hit francouzské kuchyně. Nacházíme jej na jídelním lístku nedaleko náměstí Montparnass na Rue d´Odessa v hospůdce
Aux Produits du Sud-Ouest s přiléhajícím krámkem s lahůdkami. Sem tedy musíme později zavítat, nenalezneme-li kohoutka na víně blíže našemu ubytování.
Metrem ze stanice Montparnass Bienvenue je to č. 13 přímo k našemu hotelu asi půlhodinka jízdy.
Večer už bývá  v tuto dobu brzy tma a po osmé hodině jsme na hotelu. Dole v malé jídelničce už sedí Vaněčkovi, Lenka, Libuše a Tomáš i ing. Stěnička. Vykládáme si co koho z nás na Paříži dnes oslovilo nejvíc. Kujeme pikle na zítra i do budoucna při pravém francouzském víně i plechovkovém pivu. Takhle nějak se začíná vytvářet tzv. tvrdé jádro naší poměrně početné skupiny.
 * Jean-Paul Belmondo, herecká legenda o které snad nelze napsat už nic nového. Skoro všichni jsme viděli většinu jeho filmů a kdysi si rádi si postáli ve frontě na lupeny před kinem.. A dost z nás by dokázalo vyjmenovat pěknou řádku jeho rolí, u kterých jsme se jednak nasmáli, nebo je sledovali se zatajeným dechem třeba při akčních scénách při kterých se Belmondo nedával zastupovat kaskadéry. V současné době tento herec stále žije v Paříži a přestože je už churavý po prodělané mozkové příhodě a už nehraje, stále je šance jej v Paříži potkat.

Pátek 16.10.2015
Obávali jsme se deště už včera a dnes k tomu opravdu došlo. Od rána je pěkně zataženo a leje. No, neva, máme deštníky a celý den na toulání se po Paříži.
Dneska začínáme pěšky zase od stanice metra Guy Moquet po Avenue de Saint-Quen s návaznou Avenue de Clichy a Boulevard de Clichy k Avenue Rachel, kde je hlavní vstup do Cientiere de Montmartre. Tohle je jeden z pařížských hřbitovů, je opravdu zajímavý svými pomníky, které jsou převážně vertikálně postavené. Se svými 11 ha. je třetím největším pohřebištěm uvnitř Paříže, je zde zhruba 20.000 hrobů a ročně je zde pohřbeno přibližně 500 osob. Některé z nich i významné, kupř. André Ampére, Hector Berlioz, zpěvačka a herečka Dalida, Stendhal, Zola a dokonce i český malíř Václav Brožík. Mnoho z nás zná jeho obraz Mistr Jan Hus na koncilu kostnickém ? tento obraz býval často na chodbách škol.
Celý hřbitov je rozdělený svými hřbitovními uličkami a z důvodů nové výstavby Paříže během Druhého Císařství jej nechal baron Georges-Eugne Haussmann * -  městský architekt a pařížský prefekt, jehož jméno je spojováno zejména s rozsáhlou stavební přestavbou Paříže - přemostit  část hřbitova pro tehdy asi důležitou ulici Rue Caulaincourt  ocelovou mostní konstrukcí.  Dodnes se na ní jezdí.
Potěšitelné je, že pomalu ustává déšť a tak pokračujeme po Boulevard Clichy do volnější čtvrti zábavy, kabaretů a neřestí a hříchů ? na Moulin Rouge. Lopatky mlýna nad střechou světoznámého kabaretu stojí, roztočí se až v podvečer až když začne představení. Na Place Blanche si na rohu rozbila svoje obydlí rodina běženců odkudsi z Přední Asie. Jsou už podzimně vybaveni, neleží jen tak na dlažbě ale mají pod sebou i odloženou vysokou matraci a táta, máma i děcko jsou zahaleni nejen v turbanech ale i v jakýchsi houních či dekách. Je jim tam vcelku asi dobře, táta žertuje s děckem. Divoce ale koulí očima a pokřikují cosi nesrozumitelného když je Hani fotí. No jasně, chtějí vhodit pár euříků do misky co leží před nimi. Nikdo z okolních chodců ale neprojevuje pražádnou lítost a tak se všichni tři běženci tváří tuze zarputile.
Po Rue Lepic stoupáním se přibližujeme po Rue Girardon kde je na rohu vysoký činžovní dům v němž bydlil Jean Marais. Na zdi u domu je slavná socha Le Passe-muraille (Muž, který procházel zdí) na paměť  zločince, který je schopen projít stěnou podle povídky Marcela Aymé. Je opravdu do půlky ve zdi a druhá půlka ční ven. Sochař, který toto dílo ulil z bronzu byl kamarád J. Maraise a bydlel s ním ve stejném domě.
V ulici Avenue Junot je i mistrovské dílo architekta Loose a tou je vila Maison de Tristan Tzara, kde tento básník a dramatik žil. A zase nedaleko odtud je ve svahu pod pařížskou vinicí další slavný kabaret zvaný Au Lapin Agile - U agilního zajíce. Je to malý kabaret velikostí - ale veliký svými návštěvami. Všude na těchto místech se kdysi scházela umělecká avantgarda doby na počátku minulého století. Nemít našeho náčelníka, nikdo jiný by nám tohle vše neumožnil poznat. Tohle je úplně jiná Paříž, než jak ji známe od průvodců cestovních kanceláří.
Ale od zajíce zpátky k dalším krásám a zajímavostem dnešní Paříže. Stále stoupáme uličkami Paříže vzhůru kolem Le Musée de Montmartre (malíři 20. století) a už se před námi tyčí za bílými kopulemi Sacré Coeur na Montmartru ještě jedna bílá věž. Tentokrát nejde o žádnou církevní stavbu, ale o zcela obyčejnou vodárenskou věž, která tady na vrcholku byla postavená v roce 1927. Je schovaná za komplexem chrámu Sacre Coeur severním směrem. Mimochodem, na Montmartru najdeme kromě této vodárenské věže i celou vodárenskou nádrž, tak umně maskovanou, že o ní hordy turistů, procházejících kolem, vůbec netuší. Leží hned vedle Sacré Coeur a kostela Saint-Pierre, byla dokončená v roce 1889, má kapacitu 11 000 m3 a je maskovaná starou zdí, tvořící celou jednu stranu rue Azais. A opět nebýt ing. Stěničky, tak je to pro nás - ne španělská -ale pařížská vesnice. Už se tak trochu se začínáme stávat "pařížany". Na náměstí Place du Tertre třebas i  La Bohéme Place je i stejnojmenná restaurace La Bohéme. Asi úplně nejnovější název náměstíčka je Place de Jen Marais.  To už  se nacházíme prakticky ve stínu věží Sacre Coeur. Ovšem ne tak doslova, mezi námi a slavnějším Sacre Coeur je ještě kostel Saint-Pierre de Montmartre a hřbitůvek Cimetiére du Calvarie. Na přilehlém náměstíčku můžete sledovat tvorbu současných malířů, nebo si dát dobrý obídek právě tak jako my. (Hovězí sekaný burger, volské oko, zeleninový salát a hranolky. Pivko Lette je čepované do půllitrových skleniček s vysokou nožkou a to jsem ještě nikde neviděl. No, popravdě taková malá "kalvárie" je vystoupat  v rovinaté Paříži na vršek Sacre Coeur, ten je ve výšce 240m a to už je oproti výšce Paříže nad mořem sakra rozdíl. Proto zde jezdí pro pohodlnější i méně pohyblivé i pozemní lanovka. Na samém vrcholu Montmartru září do dálky bazilika Sacré-Coeur. Nejvíce vás čtenáři mého deníčku asi překvapí mládí baziliky. Byla stavěna od 70. let 19. století a dokončena v roce 1914. Patří k nejvýznamnějším římskokatolickým budovám ve Francii. Strop baziliky zdobí mozaika s byzantskými motivy z roku 1923. Od baziliky bývá za dobrého počasí jedinečný výhled na Paříž, dneska bohužel zkalený podzimním oparem.
Sestupujeme už bez deště od baziliky Sacre Coeur zpátky do lůna Paříže. Na Boulevard de la Chapelle se vnoříme do krtka a vyhrabeme se na stanici Mairie de Paris ve čtvrti  Le Marais to je nedaleko od Centre Georges Pompidou. Tuhle dříve hypermoderní stavbu už známe, viděli jsme ji v Paříži už v devadesátých letech minulého století. Tehdá to byl opravdu trochu šok. S přibývajícími lety se ale stává snad už i "normální", možná drobet  výstřední stavbou Paříže. Tehdá jsme žasli, nyní ji už jen bereme na vědomí.
To už nás více táhne tzv. Břicho Paříže původně ohromná tržnice se vším všudy, co se ráčilo žádat. Dnes už neexistující stará tržnice zvaná Břicho Paříže (Halles de Paris) zůstává nesmrtelná díky stejnojmennému románu Emila Zoly. Dnes místo ní vyrůstá tempem podobným u staveb u nás doma v Česku pařížská tržnice  Forum des Halles. Část již slouží svému účelu, ne však pravému tržničnímu, ale poplatnému současné době: tedy butiky, shopy, fast-foody a vůbec.
Vzpomínkou na dobu trhovců, mnohdy možná nepoctivých je kostel Pareisse Saint Eustache. Zde si trhovci svoje podvůdky vykupovali modlením. Kostel získal na významu díky tomu, že se nacházel v blízkosti královského paláce Louvru. Byli zde pokřtěni král Ludvík XIV,  stejně jako kardinál Richelieu,  dramatici Tiberio Fiorilli i Moliére a Madame de Pompadour.  Když půjdeme od kostela směrem k Louvru, nelze minout též známou restauraci Au pied Cochon (U čuníků). Ještě před nedávnem  vábili živí čuníci před restaurací své  hosty na dobrou baštu. Dále překřížíme Rue du Louvre a pasáží du Perron se ocitneme uvnitř Palais Royale. Nenavštívíte-li kavárnu v Palais Royale, nestanete se nikdy pařížany, dí ing. Stěnička a tak se usadíme v podloubí uvnitř zahrady souboru budov, tvořících  Palais Royale. Malá kavárnička nás všechny sotva pojme, ale zato obsluha a majitel nás mile vítají. Tolik lidí naráz je přece jenom výdělek!
Vycházíme zpátky a po Rue de Richelieu se po chvíli octneme před divadlem La comédie Francaise. Comédie-Française je jedno z pěti divadel ve Francii, které má status Národního divadla (Théâtre national). Jako jediné z těchto divadel má stálý soubor (la Troupe de la Comédie-Française). Na průčelí se nacházejí vlysy osobností spjatých s tímto divadlem. Např. Moliere, Hugo, Racin a Corneille. Jméno Moliére je úzce spjato s divadlem, a bylo často nazýváno La Maison de Molire. Jeho velký vliv na francouzské divadelní prostředí a napsané hry utvářely dějiny tohoto divadelního domu. I svého času nám dobře známý Jean Paul Belmondo kdysi usiloval uchytit se v tomto divadle.
Odtud zpátky po Rue Saint Honoré až ke kostelu L´eglise de la Madeleine.
La Madeleine je novoklasicistní církevní stavba v 8 obvodu Paříže. Výstavba kostela zasvěceného sv. Máří Magdaleně trvala vinou politických zvratů ve Francii dlouhých 85 let. Několikrát se změnil i účel stavby, od císaře Napoleona I., který jej zamýšlel jako oslavný chrám své armády v roce 1806, přes zamýšlenou stavbu železničního nádraží (!!) roku 1837,  až byl v roce 1845 konečně a  definitivně vysvěcen jako katolický farní kostel. Inspirací k návrhu této budovy byl římský chrám Maison Carré v Nimes. Faktem je že podobnou stavbu jsme kdysi při návštěvě Nimes viděli.
Place de la Concorde! To je naše další zastavení na chvíli. Place de la Concorde (česky náměstí Svornosti) je největším v Paříži. Bylo vybudováno v letech 1754 až 1763 a má opravdu velikánskou rozlohu  - 84 000 m2. Náměstí bylo původně zbudováno na počest krále Ludvíka XV., jehož jezdecká socha zde byla umístěna, a jehož jméno náměstí neslo. Během Francouzské revoluce byla ale socha roztavena a náměstí přejmenováno na náměstí Revoluce. Místo sochy zde byla umístěna gilotina na níž bylo prý popraveno na 1300 lidí včetně krále Ludvíka XVI.  a o rok později i  královna Marie Antoinetta. V roce 1795 se Place de la Révolution přejmenovalo zpátky na "náměstí Ludvíka XV." a pak opět v roce 1826 na "náměstí Ludvíka XVI."  Docela dost změn názvů pro náměstí ?.. Až roku 1830 dostalo náměstí konečně svůj dnešní název. Ovšem současnou podobu dostalo náměstí až roku 1836, když zde byl vztyčen obelisk z egyptského Luxoru, který králi Ludvíku Filipovi daroval tamní  místokrál Muhammad Alí. Monolitický obelisk pocházející ze 13 století před n.letopočtem je  vysoký 23 metrů a vážící prý 230 tun stojí uprostřed náměstí. V současnosti je z náměstí uzel dopravy celé Paříže, zde se křižuje osa východ-západ směřující prakticky od pevnosti Saint Vincennes až po moderní čtvrť La Défense. My jsme nyní tak uprostřed a kulaťák tvořený náměstím Svornosti je vpravdě obrovský. Doprava na něm je hodně hustá a hodně živelná. Pod vedením ing. Stěničky se směle vrháme skoro pod kola přijíždějících vozů, neboť nám nějak utekl regulérní přechod pro chodce. Zdejší druhá osa Paříže sever-jih od náměstí Svornosti ústí na most Pont de la Concorde. Se štěstím se nám povedlo prokličkovat mezi koly a nárazníky aut a už jsme na Course de la Reine, na nábřeží Seiny. Dalším mostem je pařižský most-klenot. Je to Alexandrův most. Most nese jméno ruského cara Alexandra III. jako výraz rusko-francouzského spojenectví. Je vystavěn z ocele a jeho celková délka činí 160 metrů a šířka 40 metrů. Přes velké rozpětí dosahuje oblouk jen malé výšky, takže vytváří enormní horizontální tah. Proto byl most na koncích vybaven masivními opěrami. Ty představují čtyři sloupy vysoké 17 m zdobené na vrcholcích pozlacenými sochami. Původní barva byla světle zelená se zlatými ozdobami, nyní bohužel po rekonstrukci z let 1997-1998 se nový nátěr vyšisoval do šedivé barvy. Ani to mu však neubírá nic na jeho vyjímečné kráse. Po pravé ruce míjíme Petit Palais (Malý palác) je muzeum a galerie výtvarného umění v Paříži.  Budova byla postavena jako výstavní pavilon u příležitosti světové výstavy v roce 1900 stejně jako protilehlý Grand Palaise. Autorem obou pavilonů  je architekt Charles Girault. Grand Palais (Velký palác) je vedlejší výstavní pavilon v Paříži, který byl též postaven pro světovou výstavu v roce 1900, zrovnatak jako výše uvedený Malý palác a  most Alexandra III. Dnes slouží obě majestátní budovy státním muzeím pro dočasné výstavy. Na náměstí Flamme de la Liberté hned nad vjezdem do tunelu okruhu Periphérique je památník v podobě plamenů na místě kde uvnitř tunelu 31. srpna 1997 při autonehodě zemřela princezna Diana. Zlatý plamen od té doby slouží jako neoficiální princeznin památník.
Poněvadž se už dost smráká a ostatní míří k Eiffelovce a já už mám chození dost a protože my už "ajfelovku" známe tak se trhneme a vracíme se do naší čtvrti vyhledat restauraci, kde nabízejí též Kohoutka na víně.
Přestože jsme prokřížili dost veliký okruh v okolí našeho hotelu tak tuto specialitu nenabízel žádný podnik. Je to možná škoda, poněvadž i část naší skupiny by jej ráda ochutnala. Ale jako naschvál, žádný kohoutek v žádném podniku! Přitom téměř ve všech opravdu francouzských restauracích nabízí stále jen to samé: hovězí, vepřové, kuře a alespoň kachnu. No, nic, prošmejdili jsme tedy 17tý pařížský obvod, je sice považován za chudinskou čtvrť kde  nájmy zde jsou o 1/3 nižší než v přímém centru Paříže, či na tzv. "dobré adrese". Ale pokud jde o hlad poutníka či turisty, i zde se nabízí nepřeberné množství podniků, kde se vaří celý den. Jsou to zejména kuchyně asijské (řekněme lidově čína, thajsko, japonsko, indie, pákistán, tureckoapod.) Hladem zde návštěvník nemůže zemřít. Večer na popití ve společnosti se zase nabízí spousta barů, brasserií, kavárniček i kabaretů a podobných podniků. Možná i dnes tu nalévají kromě Pastisu i Absint kdysi zakázaný a odsuzovaný lihový nápoj.
S nepořízenou se tedy vracíme zpátky do našeho hotýlku Avenir Jonquiere, kde už se v tuto pozdní dobu schází naše tvrdé jádro. Diskutujeme při víně a pivu o Paříži všeobecně, posléze s přibývajícími sklenkami i o všeobecnějších věcech a je dobrá nálada. Nakonec se dostaví náš náčelník ing. Stěnička a ten sype z rukávu jednu pařížskou historku a svoje zdejší příhody jednu za druhou. Historky a příhody jsou skutečné, pravé a  jím zažité a tak nemáme důvod pochybovat o jeho pařížských znalostech. Vždyť se zde pohyboval a pracoval celkem více jak šest let a to už je po čertech poznat.
Jako pařížana bychom si ho zcela jistě dokázali představit.
Kolem půlnoci nebo těsně přes půlnoc se už musíme rozejít. Dneska večer slouží na recepci takový mladý a velice loajální mladý zaměstnanec. Loajalitu k příkazům paní majitelky hotelu se snaží tvrdě prosazovat, (patrně se bojí o své zaměstnání) a tak nám přikazuje a kontroluje v i tak malé hotelové jídelničce jakou zabereme co smíme a co ne. Kromě jiného mu vadí i když si někteří z nás opřou unavené nohy na vedlejší prázdnou židli. A o vstupu do mikrokuchyňky či spíše jen takového výklenku ve zdi, kde jsou skleničky a vývrtka to bychom si koledovali možná o vyhazov a zrušení hotelového pobytu !?  Je to ale o lidech, včera to jeho černošskému a velmi příjemnému kolegovi vůbec nevadilo. * Baron Georges-Eugne Haussmann (1809-1981) byl francouzský městský architekt a pařížský prefekt (starosta), jehož jméno je spojováno zejména s rozsáhlou přestavbou celé Paříže. Zasloužil se ve spolupráci s císařem Napoleonem III na komplexní modernizaci Paříže v letech 1852-1870. Projekt se týkal všech oblastí výstavby domů a  ulic,  jak v centru Paříže, tak i v jeho okrajových obvodech: rozšiřování ulic a bulvárů, úpravy domovních fasád, budování městské zeleně, kanalizace a zásobování vodou, veřejných zařízení a památek. Podařilo se mu mimo jiné prosadit na svojí dobu jedinečné čistění pařížských ulic, někde toto řešení funguje dodnes. Princip je ve své podstatě snadný, ale vyžaduje množství lidských sil.: pomocí zdymadel a čerpadel se voda ze Seiny dopraví na nejvyšší bod Paříže. Tedy na oblast Montmartru. Odtud samospádem z ohromných nádrží-bazénů je dále pouštěna  v určených časech do centra Paříže do sítě pouličních kanalizačních výpustí a vpustí. Zde jsou již osazeny podél ulice kanalizační výpustě a opodál i vpustě. Čistící proud vody tak lze poměrně snadno regulovat tím, jak jsou výpusti i vpusti na ulicích obsluhovány. Je to poměrně složitý cyklus, a dokonce ve své původní podobě někde v ulicích  funguje dodnes. Jen ty lidské síly už dnes jaksi chybí a tak voda teče jen tak. Hezky je to v reálu vidět ve filmu Názvy ulic, Avenue, Rue mají na svých rohových tmavomodrých tabulkách kromě svého názvu i vysvětlení. To zejména, když je ulice či náměstí po někom významném pojmenováno. Jo a pařížská auta mají ve svých poznávacích značkách v pravém dolním rohu číslici 75. Když nemají 75tku tak jsou to venkovani mimo okruh Paříže.

Sobota 17.10. 2015
Tohle je náš předposlední celý den v Paříži.
Vydáme se metrem na východ Paříže až na jeho okraj kde se od pradávna nachází Zámek Vincennes ( Château de Vincennes) který se nachází v předměstí Vincennes na jihovýchodním okraji Paříže. Jedná se původně o královský hrad. Jeho hlavní věž Donjon  je 50 metrů vysoký a je jeden z nejvyšších ve Francii. Donjon je hlavní nejbezpečnější věž, kam  se v případě nejvyššího  nebezpečí mohli uchýlit majitelé. (Podobně je to na našich českých hradech Karlštejn, Křivoklát a spousta dalších). Tohle místo Vincennes a přilehlý Vincenneský lesík  bývalo oblíbeným loveckým revírem krále Ludvíka VII., který kolem roku 1150  nechal postavil uprostřed lesů lovecký zámeček. Ve 13 století jej králové Ludvík IX. a Filip II. August nechali přestavět na královský hrad. V tomto loveckém zámečku zemřeli Ludvík X. Francouzský a francouzský král Karel IV. -  poslední Kapetovci na francouzském trůnu. Karlův následovník Filip VI. plánoval od roku 1337 zřízení donjonu v západní části objektu, jehož stavba proběhla během stoleté války s Anglií za vlády Jana II. a jeho nejstaršího syna Karla V. a byla dokončena v roce 1373.  Hergot  to měla Francie tehdá ale králů!
V těchto dobách sloužila dobře opevněná pevnost jako králova rezidence. V 17. století  připojil Louis Le Vau, královský architekt Ludvíka XIV. dvě křídla, pavilon krále a pavilon královny. Zámek se stal třetí královskou rezidencí. Když jej královský dvůr opustil, sloužil Vincennes jako státní vězení, kde byli mj. vězněni markýz de Sade, hrabě Mirabeau nebo Denis Diderot. V roce 1793 byla v zámku taky založena manufaktura na výrobu porcelánu. Za Velká Francouzské revoluce od roku 1796 byl zámek využíván rovněž jako arzenál a skladiště zbraní.
V současnosti je celý veliký areál přístupný, nachází se zde i zámecká kaple Sainte-Chapelle de Vincennes, která byla postavena v letech 1380-1552 a je velmi podobná stejnojmenné kapli na ostrově La Cité v centru Paříže.
Po zevrubné prohlídce se vracíme zpátky do města Paříže. Jezdíme a pohybujeme se tady v podstatě jenom místním krtkem zde nazývaným Metropolitane. Jeho první linky jsou více jak 150 let staré a při dobudovávání dalších stanic a jejich vzájemnému křížení docházelo a dochází k vytváření spletitého labyrintu podzemní dráhy. To je zřetelné na uzlových místech, kde se kříží několik tras metra. Na první pohled je to možná bludiště, ve skutečnosti je to však velice přehledně značené. Přestupy, výstupy, vše je několikrát vizuálně znázorněno na velikých info tabulích uvnitř metra. To by musel být turista naprostý icik, aby tohle nebyl schopen pochopit.
Vlezy a výlezy z metra na ulice jsou na mnoha místech ještě tradiční historické od počátku. Tvoří je litinové zábradlíčko kolem schodů a vysoký litinový portál s označením Metropolitane a názvem stanice. Litinové zábradlí i sloupky a portály jsou zdobeny secesními prvky ze začátku minulého století. Uvnitř v podzemí jsou chodby i stanice povětšině  s kachlíky, kachlíčky u některých stanic  i zdobné.
Modernější stanice jsou už ne tolik zdobné, jsou však nepřehlédnutelné. Pro nás je možná trochu udivující rozlehlost a následná návaznost podzemních prostor metra.
Pro zajímavost: i tohle propracované metro v Paříži končí něco málo po půlnoci, takže bacha na to! Taky za zmínku stojí i vozidla metra. Některé asi modernější linky užívají i modernější vagony. Ty jsou světlé, dostatečně osvětlené a vyšší. Starší síť metra užívá vozů nižších a řekl bych ponuřejších, zde se i méně svítí a když  náhodně přistoupíte na nějaké stanici a otevřou se dveře - je úplná tma. Protože všude uvnitř jsou černoši ! Jo, jo -  je to tak, přijeďte se podívat na Métropolitaine Paris. Oproti  tomu však na některých stanicích metra mají na nástupištích bariéry proti sebevrahům. Prostě souprava přijede, na místě dveří se otevřou dveře jednak u vlaku a jednak na nástupišti. Vše funguje, nikdo nespadne nebo není shozen do kolejiště. A kdyby něco nešlo, tak je zde ruční ovládání jednak v vozu tak i z nástupiště. To je dobrý, my to už známe z Petrohradu a Londýna.
A ty nejnovější linky metra které zpravidla vedou po okrajích  Paříže jsou už automatizované  bez řidiče. Takže když si sedneme do předního vozu úplně dopředu, prožíváme pohled do tunelu jako řidič metra. Zajímavé!
Náš názor na pařížské metro je kladný. Výhrady mohou mít maminy s dětmi a kočárkem, a invalidé. Proč? No, chybí výtahy. A téměř ve všech stanicích.? Bezbariérovost se v Paříži jaksi neřeší.
Takže už konec podzemí: zpátky jedeme všichni až na Gare de Lyon. Tohle je a to pozor nejen nějaké nádraží! Tohle nádraží v centru Paříže se svými zhruba 83 milióny odbavených cestujících ročně se nazývá  Gare de Lyon a je třetí nejrušnější železniční stanicí v Paříži a první co se týče vypravených dálkových vlaků včetně TGV. Ale pro nás to vždy zůstane pařížské nádraží, odkud ve filmech narychlo a jen taktak prchali více či méně maskovaní gangsteři  s pytly plnými franků či klenotů. A kam naopak  přijížděly krásné a nevinné "ladies" které si chtěly přičichnout tak trochu k té pařížské nevázané "necudnosti".
Dnešní Lyonské nádraží už asi podobné asociace nevzbuzuje. Nicméně když tak shlížíme ze schodiště vyhlášené restaurace Le Train Bleu uvnitř s monumentální výzdobou ve stylu druhého císařství,  kde je uvnitř nad stoly 41 maleb s náměty měst a regionů ve stylu Alfonse Muchy  a koukáme na davy cestujících, jež vychrlil právě train TGV odkudsi z jihu Francie, tak nezbývá než jen žasnout. Na zdejším nádraží se snoubí poklidná doba secese minulého století s hektickou a moderní dobou současnosti. Řekněte: co je lepší? A venku  na  monumentálním průčelí nádraží Gare de Paris Lyon se tyčí nádražní věž s hodinami připomínajícími londýnský Big-Ben. Při bouři 26. prosince 1999 byly poškozeny hodiny na této věži. Hodinový stroj byl po opravě a restaurování zprovozněn až  15. února 2005 s původním mechanismem, moderním systémem pohonu a synchronizačním hodinovým signálem. Pravověrní pařížané tuto věž mají za svůj "Big-ben".
Před nádražím se nachází též ohromné parkoviště pro auta, tohle my pražáci můžeme jen závidět. Na Masaryčce ani u Hlaváku tolik míst není. Za zmínku stojí i množství skůtrů a skůtříků ty zaberou o mnoho méně míst a jsou oblíbené mezi mladými pařížany bez rozdílu pohlaví. Asi bývají i nejrychlejší dopravou.
Tedy od Gare de Lyon už to není tak daleko k takové specialitě Paříže: Je to Coule verte René-Dumont. (tj. Zelená stezka Reného Dumonta, dříve Promenade plantée, tj. Osázená promenáda) a je to veřejný park v pařížském 12.obvodu. Nachází se na trase bývalé železniční tratě která vedla do města Vincennes a sloužila k zásobování Paříže.  Promenade plantée spojuje další menší parky Jardin de Reuilly, Jardin de la Gare de Reuilly, Square Charles-Péguy a Square Hector-Malot. Měří asi 4 km a je to taková klidná pěší zóna pro maminy s kočárky a důchodce. Je nad povrchem ulic. Dostanete se na ní nejlépe z Avenue Daumensil  kde jsou i výtahy a schody. Opravdu zvláštnost Paříže. Ovšem, a to je velice milé: nejen Praha má svoji Pařížskou ulici ale zrovnatak Paříž má i svoji Pražskou ulici Rue de Prague. Pravda, zdejší pařížská Pražská ulice není tak drahá jako pražská Pařížská, ale stejně to zahřeje u srdíčka. Ano, po pařížské Pražské ulici se blížíme k široké Rue du Fauborg Saint-Antoine. Tou se bez bloudění dá dostat přímo na Place de la Bastile. Jo, Bastila! Pro násčtenáře Dumasových Tří mušketýrů je to kultovní místo. A zároveň místo z něhož mrazí v zádech. Bastila jako vězení, odkud zpravidla není již návratu! Takovou pověst má v našich srdcích dodnes opravdu malé místo vedle centra Paříže.
Bastila! Bastila byla pařížská pevnost postavená v letech 1370-1383 na obranu proti Angličanům ve stoleté válce s nimi. Od  15. století se používala jako věznice. Její název zněl Bastille Saint-Antoine. A dobytí Bastily dne 14. července 1789 znamenalo začátek Velké Francouzské revoluce. Tato událost je v dějinách Francie považována za konec tzv. starého režimu. Ačkoliv bylo v Bastile v době jejího dobytí pouhých sedm vězňů, byla symbolem despocie francouzské monarchie.
Po zboření pevnosti na jejím místě vzniklo náměstí Place de la Bastile.  Kupodivu vlastní pevnost původně nebyla ani tak veliká aby z ní šla taková hrůza. Měřila 66 m na délku, 34 m na šířku a 24 m na výšku v úrovni věží a byla obehnána příkopem 25 m širokým a 8 m hlubokým napájeným vodou ze Seiny. Věže se nazývaly Coin, Chapelle, Trésor, Comté, Bertaudire, Basinire, Puits a Liberté. Tedy žádné Valtice ani Mírov. Ovšem stala se symbolem a to dodnes. Uprostřed náměstí se tyčí Červencový sloup se zlatým andělem na paměť dobytí Bastily dne 14. července 1789. Současné náměstí Bastilly je častým místem různých jarmarků, koncertů a trhů. Je velmi populární v pátek a sobotu večer, neboť se zde nachází mnoho kaváren, restaurací, kin a nočních klubů. Myslím že každý současný návštěvník Paříže by tohle náměstí neměl vynechat. My dva se tu opět oddělíme od skupiny která dál pokračuje po památkách a muzeích a do Buloňského lesíka a La Defense (kam pojedeme my až zítra) hledáme dobrý oběd v podobě Kohoutka na víně. Popravdě, ani zde téměř v centru Paříže to není snadné. Obětovali bychom i vyšší cenu, ale žádná restaurace nenabízí. K čertu, co s tím ? Zkoušíme dál, bez úspěchu. Rozhodnutí padne po 14. hod. Nelze hledat do nekonečna !
Jedeme metrem na Montparnass Bienvenue do naší předevčírem večer objevené restaurace.
Natěšení na chuťový zážitek se udýchaní objevujeme v restauraci Aux Produits du Sud-Ouest. Po vstupu nás ale ihned zpraží číšník slovy: Finito, Ende,  konec, nevaří se. Aha! Tady je to stejné jako ve všech frankofonních zemích: Oběd jen do 14. hod. potom přestávka do 19. hod a pak znova. No jo, ale my se plazíme z Čech do Paříže kvůli Kohoutkovi na víně a zase nic !? Zkoušíme brečet, naštěstí si nás všimne asi provozní a vede nás vedle do prodejny lahůdek. Tam nás usadí za vysoké židle u pultu, uklidňuje nás  a slibuje Kohoutka na víně. Dáme si tedy i polévku, co nabízejí lahůdky a vzápětí přistane kýžený Cox aux vine na talířích před námi. Zapíjíme pivem ne zrovna jakostním, ale radost z toho, že si šmáknem na tradičním francouzském jídle nás těší víc. I když nesedíme v restauraci s ubrusem, kulinářský zážitek se dostavil. A co nyní po dobré baště? Zrovna se nám hodí že se nalézáme v oblasti a pařížském regionu kde se pohyboval před lety idol Hanina srdce ? herec J.P. Belmondo. Takže odpoledne bereme po stopách Belmonda už sami dva. Musíme najít místa jeho pobytu, místa kde lumpačil se svými kamarády a kde chodil na kafe, na pivo a na jídlo. I za holkama ?.
Protože jsme už z Prahy vybaveni současnými informačními technologiemi, tak je vcelku snadné si i na chytrém mobilním telefonu nalézt cestu na tato místa.
Ano, není to těžké, stejně to ale potěší na duši, že co si dopředu najdu na netu tak to samé platí i v chytrém telefonu ale hlavně v reálu.
Začínáme u Belmondem oblíbené restaurace u Lippa. V roce 1871 tu jeden Alsasan jménem Lippman založil hospodu, kterou nostalgicky nazval Břehy Rýna.. Ale nikdo z hostů ji nikdy neřekl jinak než u "Lippmana", tedy u Lippa. Ta je na  Boulevard Saint Germain č. 151. Fakt tam tahle hospoda je! Je podzimní den, brzy se stmívá, my jsme skoro nedávno po "O", ale nedat si u objeveného Lippa jeho tradiční místní specialitu Choucrote garnie čili krkovičku se zelím na víně se nedá! Právě na  tu se Belmondo vždycky těšil! Sedíme venku v kryté zahrádce na ulici před Lippem a čekáme na specialitu. Vrchní nám při objednávce naznačuje že nebude krkovička ale kolínko, což dokazuje poklepáváním na své vlastní koleno. Inu, ve Francii v restauracích je domluva asi jako v Číně  =  rukama nohama. Tenhle číšník ale náhodou Belmonda a zná a má i ve svém prastarém mobilu fotku jeho kamaráda, který tu před nedávnem byl. Sám Belmondo tu byl prý před pár měsíci naposledy. Následná porce pečeného kolínka se zelím, párkem a klobáskou a místním pivkem Lipp nás už skoro odrovnala. Naproti přes ulici je další Belmondův vyhlášený podnik: kafírna Café de Flore. Flore jsou asi po francouzku květiny, kytky a také tato kavárna je má ve znaku na celém průčelí rohového domu kde tyto rostou. A jsou to kytky a květy stále živé! Vcelku nádherný pohled a lákačka už jen k usednutí!
No a ve vedlejším bloku je na rohu další podnik, kde Belmondo se svými kámoši řádili: kafírna Chez Deux Magots, čili u Dvou mandarínů. (Já říkám U dvou magorů). V rámci vytrávení je nezbytné se posadit třeba na venkovní židličku kde sedával Belmondo a dát si alespoň kafe či čaj a sledovat pouliční cvrkot přímo od stolku na ulici. Jo jo, tohle je opravdová Paříž, kavárničky, klídek, usrkávání pidišálku s kávou a pomalé přikusování croissantu. Jo jo, tohle je Paříž!
Takže taky sedíme jako pařížané, sledujeme cvrkot nejen na ulici ale i vedle nás, sedí tu omladina, bezstarostně vesele štěbetající a chichotající se holky, kterým je nejvíc 15let.
Možná ani ony nevědí, že sedí jen pár kroků od  nám historicky známých míst z románu Dumase Tři mušketýři. Ano, sedíme opodál kostela a opatství  Sain Germain de Pres, kdysi zde už se mohli gardisté a mušketýři krále Ludvíka XIII navzájem střetávat. Tohle místo totiž v těch dobách už bývalo mimo hradby Paříže a tudíž mimo moc krále a kardinála.
Tehdá jistě krásné časy možná trochu nebezpečné, ale my si dopijeme své nápoje u Dvou Mandarínů a vydáme se do hotelu. Začíná se připozdívat, tma se snáší nad podzimní mlhavou Paříž a zítra už bohužel budeme muset dát Paříži vale!
Večer ještě společně s klasickým tvrdým jádrem a Evou poklábosíme o Paříži a nejen o ní.
Dneska večer nikdo z personálu neprudí, ale my se chováme i beztak velice slušně. Myslíme si to.

Neděle 18.10. 2015
Dnes individuálnější program, většina odjela na Bohoslužbu do Notre Dame a Muzea Orsay impresionistů.  Snídáme na rozích uličky našeho hotelu. Dnes je sice neděle, ale je otevřaná pekárna i kavárnička vedle. Nasnídáme se, dáme poslední pohled na jízdní kolo s osmičkou na zadním kole. Fakt si myslím, že za rok by tady stálo zase. A to je jak má být. Prostě Paříž  Francie - ležérnost. Ale my dva jedeme dneska prozkoumat čtvrť La Defense.
La Défense je název obchodní čtvrtě, která je charakteristická supemoderními stavbami a mrakodrapy. Leží na západním  předměstí Paříže a  severozápadně od centra, s nímž je dopravně propojena metrem i RER dráhou. Název čtvrti znamená česky obrana a odvozuje se od pomníku La Défense de Paris, který zde byl vztyčen na paměť vojáků, kteří bránili Paříž během prusko-francouzské války.  Na začátku 70. let zde začaly vznikat nové mrakodrapy, mrakodrapy druhé generace. Rychlý rozlet výstavby ale zastavila ropná krize v roce 1973. Třetí generace mrakodrapů se objevila o dalších deset let později. K výročí 200 let  Velké Francouzské revoluce roku 1989 byla otevřena La Grande Arche - Velké okno.  Je postavené v ose Avenue des Champs Elysées.  Po výstavbě prvního a kontroverzního mrakodrapu Tour Montparnass přímo v historické městské zástavbě mohly být nové mrakodrapy v Paříži stavěny pouze zde. Zde měl být jakýsi francouzský protipól amerického New Yorku.
Jak to tak už bývá, a to potvrdil i náš náčelník ing. Stěnička, soudobá architektura se potýká s problémem trvanlivosti. Ano, právě zde tahle čtvrť La Defensé je toho dokladem. A to nejenom - a  co bychom si nalhávali všude na světě. I v Čechách.
Prostě i moderní stavby stárnou, šednou, oprýskávají, drolí se. Možná dřív a určitě rychleji než stavby ze středověku. Ano, je to i materiály a technologiemi výstavby, ale je to nezvratný fakt.
Dneska zrovna je neděle, v komerčním a obchodním centru je mrtvo, po hypermoderních spojovacích silnicích a spojovacích směle konstruovaných mostech projede za hodinu ledva pár aut. Možná i tohle způsobuje pocit, že je tu jaksi mrtvo, snad jako po dopadu neutronové bomby, kdy vše kromě lidí zůstane.
Avantgardní čtvrť s barevnými mrakodrapy pro sociálně slabší obyvatele postupně stárne a chátrá, zblízka lze sledovat destrukci mozaikových fasád i opotřebení nezvykle formovaných oken.  Pěšky se zde pohybovat je umění právě pro okolní členitost a nejasné značení ulic. Dokonce i "Velké okno" je napadeno povětrností, odlupují se z něj bloky fasády a část je pod lešením. Tak raději rychle do centra metrem. Tady jezdí už automat - bez řidiče, kterého nahrazuje Hani s foťákem.  Její snímek výjezdu od od La Defense v ose na Arc de Triomphe  v centru považuji za nejhodnotnější snímek z této naší návštěvy Paříže.
Poslední naší zastávkou je Buloňský lesík (Bois de Boulogne). Metrem z La Defense na stanici Les Sablons. Odtud pěšky pět minut na okraj lesíku k Le Jardin d´Acclimatation. Tohle je takový pařížský JuldaFulda park. Atrakce hlavně pro děti, jízda vláčkem, bludiště, pouťové atrakce. No, mysleli jsem že to bude víc- něco  jako pražská Stromovka. Asi ano, ale my jsme jen na okraji, na procházku do nitra lesíku už nezbývá jaksi čas. Nevadí, i tohle je poznání.
Zpátky hotelu opět krtkem Metropolitane, nedaleko od našeho hotelu se dobře  naobědváme v čínské restauraci.
Protože už začíná tikat čas návratu a odjezdu na letiště Orly, musíme se vydat zpátky. Cestu na letiště Orly podnikneme opět zase s naší společnou výpravou, návrat bez problémů sice s důkladným šacunkem na letišti, ale bez kontroly dokladů totožností a cestovních dokladů - a v půl desáté večer nás Honza dovezl z Ruzyně domů k našemu nyní určitě neštastnému kocourovi Kulíškovi. Proto on dával najevo před cestou svým ležením na kufrech, že by nejraději viděl pařížské kočky s námi ? .

  • 20
     
     
     
    středa 15.10.
    ODLET - letiště V.Havla

  • 30
     
     
     
    ===>

  • 35
     
     
     
    čtvrtek 16.10.

  • 40
     
     
     
    Náš hotel Avenir Jonquiére. Ulice stejnojmenná

  • 50
     
     
     
    Náš hotel Avenir Jonquiére

  • 60
     
     
     
    Jdeme do blízké stanice metra "Guy Moquet". Pojmenováno po studetovi umučeném fašisty

  • 70
     
     
     
    Zajímavost - Základní škola v přízemí a 1.patře a nad ní byty

  • 80
     
     
     
    Vyrážíme na procházku

  • 90
     
     
     
    V metru kupujeme lístky. Nebylo to jednoduché :-)

  • 100
     
     
     
    Obklady originál zač.20.stol.

  • 110
     
     
     
    Plán čtvrti v daném okolí

  • 120
     
     
     
    Vystupujeme na nám.Svornosti = Concorde

  • 130
     
     

  • 140
     
     

  • 150
     
     
     
    Řada praktických prvků jako zde pohodlný 3-držák, atd.

  • 160
     
     
     
    Louvre. Typická stanice metra od arch.Hector Guimart

  • 170
     
     
     
    Palais Royal

  • 180
     
     
     
    Avenue de L'Opera

  • 190
     
     
     
    Malý triumfální oblouk "Carousel"

  • 191
     
     
     
    ===>

  • 200
     
     
     
    Louvre - pyramida a socha Ludvíka XIV.

  • 201
     
     
     
    ===>

  • 210
     
     
     
    Louvre - před vchodem Sully

  • 220
     
     
     
    Most Artistů

  • 230
     
     

  • 240
     
     
     
    Kostel St.Germain d'Auxeroi

  • 250
     
     
     
    Pohled od Louvre na Eifelovku a kopule Institutu de France

  • 260
     
     
     
    Kaple Snt.Chapele - zimní dolní kaple

  • 270
     
     

  • 280
     
     

  • 290
     
     
     
    Kaple Snt.Chapele - exteriér

  • 300
     
     
     
    Kaple Snt.Chapele - horní kaple

  • 310
     
     
     
    ===>

  • 320
     
     
     
    ===>

  • 330
     
     
     
    ===>

  • 340
     
     
     
    Kaple Snt.Chapele - roseta ve stylu plaménkové gotiky s vitráží Apokalypsy

  • 350
     
     
     
    ===>

  • 360
     
     

  • 370
     
     
     
    Palais Justice - deska památky Karla IV, který zde žil 1323-30. Desku zajistil min.spravedlnosti O.Motejl

  • 380
     
     
     
    Palais Justice

  • 390
     
     
     
    Palais Justice - soudní sál nejtěžších zločinů. Jako Čech jsem se drze posadil :-)

  • 400
     
     

  • 410
     
     
     
    Palais Justice

  • 420
     
     
     
    Vězení v Palais Justice - cela Marie Antoniety

  • 430
     
     
     
    Zahrada kláštera sv.Juliána. Fontána od slavného olomouckého rodáka Ivana Theimera

  • 440
     
     
     
    Palais Justice - celková pohled na něj + kapli Snt.Chapele

  • 445
     
     

  • 450
     
     
     
    Vstup metra na ostrově La Cité

  • 460
     
     
     
    Notre Dame

  • 470
     
     
     
    Notre Dame - vzadu zahrada arcibiskupa

  • 480
     
     
     
    ===>

  • 490
     
     
     
    Institut arabský - na střeše, krásný výhled

  • 500
     
     
     
    Palác na bulváru St.Germain

  • 510
     
     
     
    Knihovna Snte.Genieve

  • 530
     
     
     
    Sorbona - univerzita starší než Karlova v Praze

  • 540
     
     
     
    Pantheon

  • 560
     
     
     
    1. Atelier + bydliště A.Muchy. ulice Val de Grace

  • 561
     
     
     
    Ve vnitrobloku stával nejhonosnější Muchův ateliér, který po něm obýval při svém pobytu v Paříži před 2.sv.válkou jeho syn Jiří Mucha

  • 562
     
     
     
    detail

  • 570
     
     
     
    2.. Atelier + bydliště A.Muchy. ulice Val de Grace, ale naproti

  • 580
     
     
     
    Průjezd k atelieru

  • 590
     
     
     
    Lucemburská zahrada

  • 600
     
     
     
    Slovanský institut, kde působil propagátor českého jazyka E.Denis

  • 610
     
     
     
    detail

  • 620
     
     
     
    Ateliéry moderních malířů např. S.Dali

  • 630
     
     
     
    Vpravo vzadu ateliér Štýrský + Toyen. Krása zeleně v oknech

  • 640
     
     
     
    Slavná kavárna La Rotonde. Kam chodlili všichni moderní malíři 20.let 20.stol.

  • 650
     
     
     
    ===>

  • 660
     
     
     
    ===>

  • 670
     
     
     
    ===>

  • 671
     
     
     
    ===>

  • 672
     
     
     
    A zde je ukázka našeho hotélku

  • 673
     
     
     
    ===>

  • 673
     
     
     
    ===>

  • 674
     
     
     
    ===>

  • 675
     
     
     
    ===>

  • 676
     
     
     
    a každý večer jsme se společně dobře pobavili

  • 677
     
     
     
    ===>

  • 678
     
     
     
    ===>

  • 679
     
     
     
    ===>

  • 680
     
     
     
    ===>

  • 681
     
     
     
    ===>

  • 681
     
     
     
    ===>

  • 682
     
     
     
    Pohled z oken

  • 683
     
     
     
    Pohled z oken

  • 684
     
     
     
    efektivní čištění ulic + chodníků

  • 685
     
     
     
    ===>

  • 689
     
     
     
    pátek 17.10.

  • 690
     
     
     
    Od hotelu jdeme na Montmartre. Zde začínáme na hřbitově Montmartru

  • 699
     
     
     
    Moulin Rouge

  • 700
     
     
     
    ===>

  • 720
     
     
     
    Kostel svatých Janů. Styl artdeco. Před stoupáním na Montmartre

  • 740
     
     
     
    Kostel svatých Janů - interier

  • 750
     
     
     
    Pod Montmartrem

  • 760
     
     
     
    Montmartrem - atelier Pabla Picassa. Udělal zde 1.kubistický obraz 1906

  • 770
     
     
     
    Montmartre

  • 780
     
     
     
    Montmartre - větrný mlýn La Galette

  • 790
     
     
     
    Dům kde žil J.Marais s básníkem J.Cocteau

  • 810
     
     
     
    Vila arch.A.Loose pro básníka T.Tzaru

  • 811
     
     
     
    detail

  • 820
     
     
     
    skvělý zpěvák

  • 830
     
     
     
    Kabaret U agilního zajíce

  • 835
     
     
     
    ===>

  • 836
     
     

  • 840
     
     
     
    Vinice na Montmarte

  • 880
     
     
     
    Montmarte - cesta nahoru k vodojemu

  • 885
     
     
     
    Montmarte - nahoře na Place de La Boheme. Rozhodujeme se kam na oběd

  • 890
     
     
     
    Montmarte - Place de Tertre

  • 900
     
     
     
    Montmarte - Kostel Sacre Coer

  • 910
     
     
     
    Montmarte - Kostel Sacre Coer

  • 920
     
     
     
    Montmarte - Kostel Sacre Coer

  • 930
     
     
     
    Montmarte - Kostel Sacre Coer

  • 940
     
     
     
    Montmarte - krásný pohled na Paříž

  • 950
     
     
     
    ===>

  • 960
     
     
     
    Montmarte - cesta dolů

  • 970
     
     
     
    ===>

  • 980
     
     
     
    Pod Montmarte

  • 990
     
     
     
    Montmarte - pohled na Sacre Coer

  • 1000
     
     
     
    Tržnice . Bývalé "Břicho Paříže"

  • 1010
     
     
     
    ===>

  • 1020
     
     
     
    Kostel St.Eustache

  • 1021
     
     
     
    ===>

  • 1030
     
     
     
    detail

  • 1040
     
     
     
    Metro nad městem

  • 1050
     
     
     
    ===>

  • 1051
     
     

  • 1060
     
     
     
    Pasáž u opery

  • 1088
     
     
     
    Palais Royal - zahrada

  • 1090
     
     
     
    Palais Royal - společně v kavárně

  • 1091
     
     
     
    Palace Royal

  • 1091
     
     

  • 1100
     
     
     
    Centre Pompidou

  • 1130
     
     
     
    Place de la Concorde

  • 1150
     
     
     
    Champ d'Elysse

  • 1160
     
     
     
    Champ d'Elysse - prožili jsme dobrodružství, když jsem přebíhali vozovku :-)

  • 1170
     
     
     
    ===>

  • 1180
     
     
     
    Památník skonu princezny Diany

  • 1210
     
     
     
    Muzeum národů u Eifelovky

  • 1212
     
     
     
    detail

  • 1220
     
     
     
    Netradiční cestou k Eifelce

  • 1230
     
     
     
    ===>

  • 1240
     
     
     
    ===>

  • 1250
     
     
     
    ===>

  • 1260
     
     
     
    ===>

  • 1270
     
     
     
    ===>

  • 1280
     
     
     
    ===>

  • 1290
     
     
     
    ===>

  • 1300
     
     
     
    ===> busta Eifela

  • 1310
     
     
     
    ===>

  • 1315
     
     
     
    sobota 17.10.

  • 1320
     
     
     
    Vyjíždíme od nás na "Velkou osu"

  • 1330
     
     
     
    ===>

  • 1350
     
     
     
    St.Vincente - brána pevnosti

  • 1360
     
     
     
    St.Vincente - padací most

  • 1370
     
     
     
    St.Vincente - kaple Snte.La Chapelle

  • 1380
     
     
     
    St.Vincente - pevnost Don Jon

  • 1390
     
     
     
    St.Vincente - kaple Snte.La Chapelle. Zvuková terapie postižených dětí

  • 1400
     
     
     
    ===>

  • 1410
     
     
     
    ===> Prohlídka interéru pomocí místního monitoru

  • 1420
     
     
     
    ===> dějiny Francie

  • 1430
     
     
     
    St.Vincente - nádvoří. Odjíždíme

  • 1435
     
     
     
    Nádraží Lyonské

  • 1436
     
     
     
    Nádraží Lyonské

  • 1440
     
     
     
    Nádraží Lyonské

  • 1450
     
     
     
    Nádraží Lyonské - nádražní restaurace

  • 1460
     
     
     
    Nádraží Lyonské - spousty skůtrů mě nadchly. I v Praze již přibývá skůtristů !

  • 1465
     
     
     
    ===>

  • 1488
     
     
     
    "Pražská ulice"

  • 1490
     
     
     
    "Pražská ulice"

  • 1500
     
     
     
    "Pražská ulice" - živá kočka

  • 1510
     
     

  • 1528
     
     
     
    Náměstí Bastily

  • 1530
     
     
     
    Place de Vozges - čtvrť Marais

  • 1550
     
     
     
    Place de Vozges - čtvrť Marais

  • 1560
     
     
     
    Palác Sully - čtvrť Marais

  • 1580
     
     
     
    Vítězný oblouk

  • 1590
     
     
     
    Vítězný oblouk - hrob neznámého vojína

  • 1600
     
     
     
    Vítězný oblouk - hrob neznámého vojína

  • 1610
     
     
     
    Metrem dále

  • 1620
     
     
     
    Boulogne park

  • 1622
     
     
     
    Muzeum moderního umění - Luis Vuiton.
    Fasádu vyrobila a postavila slavná česká firma SIPRAL, kterou jsem s klubem navšívili na Skalce nedávno !

  • 1630
     
     
     
    ===>

  • 1640
     
     
     
    ===>

  • 1650
     
     
     
    ===>

  • 1655
     
     
     
    ===>

  • 1660
     
     
     
    a opět dále Buloňským lesíkem

  • 1670
     
     
     
    ===>

  • 1675
     
     
     
    Dobíjení elektroaut

  • 1680
     
     
     
    A přesun na La Defense

  • 1700
     
     
     
    La Defense - část dnes v opravě

  • 1710
     
     
     
    ===>

  • 1720
     
     
     
    ===>

  • 1730
     
     
     
    ===>

  • 1910
     
     
     
    neděle 18.10.

  • 1920
     
     
     
    Notre Dame - nedělní mše

  • 1930
     
     
     
    ===>

  • 1940
     
     
     
    ===>

  • 1960
     
     
     
    Muzeum Orsay impresionistů. Bývalé nádraží

  • 1965
     
     
     
    odpoledne před odletem byl individuální program. Užívali jsem si všichni pravidelně typických kaváren

  • 1970
     
     
     
    Odjezd z hotelu na Letiště "Orly". Užili jsem si obě letiště vč. příletu na "De Gaulle"

  • 1977
     
     
     
    Z centra Paříže odjíždíme na letiště

  • 1980
     
     
     
    Letiště "De Gaulle"

  • 1990
     
     
     
    ===>

  • 2000
     
     
     
    ===>

  • 2020
     
     

  • 2025
     
     
     
    ===>

  • 2030
     
     
     
    ===>

Václav Vaněček
klub@pragos.cz 736489297