BARTOLOMĚJSKÁ ULICE - architektura od středověké prostituce k moderní policii   23.8.2016   
V našem působivém klubovém pojetí vycházky projdeme, poznáme a procítíme ulici - dnes Bartolomějskou. Navštívíme řadu budov jak máme rádi, dozvíme se historii, architekturu, osobnosti.... Nemineme opravdu žádný dům, abychom se nepokusili do něho vstoupit. Záměrně se nebudeme věnovat tendenčním detailům jako cely pro výslechy STB, nebo středověké zbytky opevnění, ale objasníme si proč navštívíme sv.Bartoloměje od Dienzenhoffera a kongregaci šedých sester, které od 15.stol. měli za úkol moderovat prostituci v této původně Hradební ulici. Nejstarší ženské řemeslo do této části přivedli Lázně řádu Křížovníků již za Karla IV., pod vzdálenou dnešní kavárnou Slávie. Projdeme mimo jiné i domy č.10 a 12, které představují vrchol funkcionalistické architektury a dokonce navštívíme i zamřížovanou kobku vězení z doby ředitelství rakouské policie a mnoho dalších. 
Začneme v barokním domě, kde zemřel slavný libeňský primátor a Sokol, JUDr.Podlipný. Přestože v některých domech se dochovaly architektonické detaily na dobu CK pořádkové policie a četnictva, moderní prvorepublikový styl do ulice vstoupil největší budovou ředitelství na Perštýně č.11, ve stylu českého kubismu, 1922-25 Alois Dryák. Ve stejném domě za rohem Bartolomějská 14 , se československý národní styl odlišil od ostrého kubismu, aby dokonale skryt hlavní odd. kriminální policie ČSR.
Protější „jezuitská klášterní strana“ od zrušení Josefem II. obsahuje nejen kostel sv.Bartoloměje (fresky od Reinera), ale Vysoké učení technické (dnes ČVUT, Fakulta dopravního inženýrství). Dávnou historii puritánské ostrahy „šedými sestrami“ připomíná kino pro pamětníky (původně refektář a v polovině 19.století taneční sál Českých buditelů) a Hotel Konvent se sochami světců, schovaných na dvoře.  
Vyvrcholení funkcionalistické architektury však představují domy č.10 a 12 od B.Kozáka 1935, které dnes obsahují nejen hlavní místnosti k výslechu, ale také mnohá „příruční vězení“v podzemí. V těchto místech se ulice mírně lomí, což způsobila pro 20.stol. nevýznamná, ve dvoře přežívající středověká fortifikace.
Ještě na rohu ulice Bartolomějské a Karolíny Světlé nám dnešní postmoderní hotel Thalia od slovenského arch. Ivo Nahálky v podzemním baru připomene zamřížovanou kobku vězení z doby ředitelství rakouské policie (původně empírový styl) a od 1918 Ředitelství pražských vodáren s vodárenským muzeem, které se nedávno přestěhovalo do Podolí.
Po složitých peripetiích vyjednávání s nejrůznějšími složkami policie, vstoupíme jen do těchto dvorků : nádvoří Konventu, parkovací dvůr ČVUT s pohledem na dílo Dienzenhoffera, vnitřní „výslechový“ dvůr s věznicí a středověkou věží, mezi místními nazývaný vodárnou, ale v podstatě jde o nedávno opravenou fortifikační věž z 13.stol. Pokud se podaří návštívíme parkovací dvorek policie mezi domem v Bartolomějské 7 a v Konviktské 10, ale zaručeně je jistý původně Poštovní dvůr, dnes rušná restaurace s pohledem od pavlače na funkcionalismus.
Pouze budova Bartolomějská 7 je od svého postavení 1937 (pražský, německy hovořící architekt František Hruška, m.j. autor Nového Berlína v Holešovicích/ dlouho známá veřejnosti jako Policejní zdravotnické středisko s poliklinikou.
Funkcionalismus v této budově se proměnil na mezinárodní okachličkovaný styl, jako většina pražských zdravotnických středisek a poliklinik. Dokonce úzkou Bartolomějskou ulici prosvětluje po celý den slunečným svitem ze dvora. Po vstupu do této budovy nás slunce do západu neopustí, neboť budova je uvnitř více skleněná, než betonová. Pokud někoho budou zajímat budovy předválečné tajné policie, tak musíme blok obejít do dnes přepychových, modernistických hotelů v ulici Konviktské. Architektonickou revoluci bezohledně moderní si však na závěr objasníme ostrým přechodem od „elektrických obytných domů“ 1938 pro policejní důstojníky a na neorenesanční paláce, s výmalbou generace Národního divadla při ústí Bartolomějské do Poštovní ulice, dnes ulice Karolíny Světlé. 50,-  PRAGOS KLUB + ing.Stěnička

NÁZEV odvozen od kostela sv. Bartoloměje, který zde 1726-31 na místě staršího kostela postavili jezuité.
Nejstarší název Benátská získala ulice od chudé čtvrti v těchto místech a podle stejnojmenného vykřičeného domu Benátky. Od konce 14.stol. do počátku 18. stol. nesla jméno V Jeruzalémě nebo Jeruzalémská, protože právě na místě veřejného domu založil Husův předchůdce Jan Milíč z Kroměříže 1372 Nový Jeruzalém, školu kazatelů a útočiště kajících se žen.Dnes jsou ve stejných místech budovy policie. Po Milíčově smrti získali místo cisterciáci. Středem Jeruzaléma byla kaple Máří Magdalény, kolem níž byly ubytovány kajícnice i kněží. Po 1660 vybudovali zde jezuité konvikt, internát pro bohaté šlechtické synky. Rozsáhlý objekt sahá až do sousední ulice, která je po něm pojmenována Konviktskou. V té době říká se dnešní ulici Bartolomějské Horní Konviktská, od 2.pol. 18. stol. platí dnešní název Bartolomějská. Když byl roku 1773 za Josefa II. jezuitský řád zrušen, sloužil konvikt jako tiskárna, skladiště i jako koncertní a společenský sál. 1798 vystoupil zde Ludvig van Beethoven, v roce 1830 byla zde varhanická škola, na níž studoval A.Dvořák. 1840 konal se zde první český veřejný ples, událost národního obrození, 1862 tančila se zde první Česká beseda, jejím iniciátorem byl mladý Jan Neruda. 1863  vystupoval zde Richard Wagner. Po 1945 bylo zde umístěno studio loutkového filmu, které proslavil malíř a režisér Jiří Trnka. Na stavbě kostela sv. Bartoloměje, který při konviktu 1731 vystavěli jezuité, se významně podílel Kilian Ignác Dientzenhofer 1689-1751.  1773-1854 byl kostel zrušen a obnoven pak jako řádový kostel Kongregace Šedivých sester, které se uvolily k ošetřování nemocných. 1989 získal řád Šedivých sester klášter, konvikt a kostel zpět do svého vlastnictví. Dnes je v objektu mezinárodní penzión Unitas a z Konviktské vede vchod do Konvikt clubu. Dientzenhoferova unikátní stavba kostela, jejíž průčelí je obráceno do dvora, je opravována z prostředků nadace anglického královského šlechtice prince Charlese. Svou architekturou je zajímavý dům č.13, který je od vlastní ulice oddělen úzkou Průchodní uličkou, která vede na Betlémské náměstí. V domě zemřel 1924 pražský primátor a první starosta České obce sokolské Jan Podlipný.
VĚZNICE Bartolomějská zřízena 1947 jako věznice uniformované Národní bezpečnosti, od 1952 Útvar výkonu vazby Praha I, po dalším vývoji byla 1963 zrušena. Věznice původně o 20 celách měla 1950 kapacitu 120 vyšetřovanců (ovšem počátkem 50.let činil stav běžně 300 - 350 osob), 1954 byla kapacita zvětšena na 250 osob, stále byla přeplňována a životní podmínky vězňů byly velmi ubohé. Mnohdy na cele stavěné pro 12 vězňů namačkáno až 45 osob, vězni byli nuceni pro nedostatek místa spát často na zemi, někdy dokonce i v sedě. Potřebné léky si museli kupovat sami, pokud neměli peníze, nedostávali léky žádné. Vycházky byly jednou za týden.Věznice sloužila vazbám krajského velitelství StB Praha, kriminální ústředně, jako soustřeďovací stanice pro Tábory nucených prací i pro výkon krátkodobých trestů.Ve věznici, která se stala pojmem, zažili seznámení s StB a jejími vyšetřovacími metodami desetitisíce občanů
NÁLEZ FRAGMENTU fajánsové nádoby v podobě sovy z Bartolomějské ulice www
DALŠÍ FOTO Z VYCHÁZKY od Lenky Peštové www

• 1

   

   

   

  MAPA 2016
  
  
  
• 2

   

   

   

  MAPY vývoj
  
  
  
• 3

   

   

   

  MAPA 1842
  
  
  
• 4

   

   

   

  MAPA 1884
  
  
  
• 5

   

   

   

  MAPA 1920
  
  
  
• 6

   

   

   

  MAPA 1938
  
  
  
• 9

   

   

   

  NEJVÝZNAMĚJŠÍ DOMY :
  vzadu tmavý - arch.Dryák
  světlý před ním - arch.Kozák
  
  
  
• 10

   

   

   

  BARTOLOMĚJSKÁ 1
  byt spisovatele Milana Kundery
  
  Až do své emigrace 1975 zde bydlel nejslavnější český spisovatel MILAN KUNDERA s manželkou Věrou. A právě tady ho 17.9. 1974 očekávali příslušníci STB (z blízkého sídla to měli jen pár kroků), aby ho sledovali až k budově federálního min.vnitra na Letné, kam byl spisovatel pozván k pohovoru
  
  
• 20

   

   

   

  BARTOLOMĚJSKÁ roh Na Perštýně
  Kundera foto STB 9/1969
  
  
  
• 25

   

   

   

  BARTOLOMĚJSKÁ 4
  sídlo nejvěhlasnějších českých kriminalistů
  
  Nejen dle popisného čísla "ČTYŘKA" - sídlo nejvěhlasnějších českých kriminalistů v 20.stol- POLICEJNÍHO RADY VACÁTKA a MAJORA ZEMANA. Obou smyšlených. Předobrazem policejního rady Vacátka ze slavného cyklu Hříšní lidé města pražského se spisovateli Jiřímu Markovi stal JOSEF VAŇÁSEK, 1923 jmenovaný prezidentem Masarykem vrchním policejním radou. Dlouhé roky stál v čele IV. bezpečnostního odd.policejního ředitelství v Praze (odtud: ČTYŘKA), zemřel krátce před okupací země nacisty 2/1938. Vacátkovské legendy - mýtu o čestném, spravedlivém a také lidském kriminalistovi - využili tvůrci TV seriálu Třicet případů majora Zemana. I Zemanově kanceláři vévodí rozměrný obraz Hradčan - právě takový, jaký visel v úřadovně policejního rady.
  
  
• 28

   

   

   

  Pohled z vnitrobloku kláštera na KOSTEL Sv.BARTOLOMĚJE - K.I.Dientzenhofer. Vše navštívíme
  
  
  
• 30

   

   

   

  VĚŽE STAROMĚSTKÝCH HRADEB
  Bartolomějská ve dvorech domů 10 a 12
  
  V Bartolomějské ve dvorech domů 10 a 12 se zachovaly dokonce celé 2 věže tohoto opevnění. Bohužel jsou v objektech patřících policii, takže není snadné se k nim dostat a prohlédnout si je. Na fotkách níže vidíte věž v Bartolomějské 2 v roce 2007 před rekonstrukcí a 2009 po rekonstrukci. Věž je 15 metrů vysoká (bez dodatečně přistavěného čtvrtého patra), má půdorys 6 x 6,7 metru a tloušťku zdi okolo 1,4 metru. Je kryta nízkou jehlancovitou střechou a její nároží byla dodatečně zpevněna do výše druhého patra cihlovými opěráky. Někdy v průběhu 18. století byla věž zvýšena o čtvrté patro a z vnější strany k ní bylo přistavěno okrouhlé schodiště. Prostory ve věži sloužily k obytným účelům a to až do doby, kdy se po demolici okolní zástavby na západní straně věž ocitla ve dvoře budovy c. k. policejního ředitelství, postavené v polovině 19.století. V roce 1898 byla tato budova rozšířena o historizující dům v Bartolomějské ulici, kterému padl za oběť poslední původní dům, přiléhající k věži od východu. Tehdy také policejní ředitelství chtělo věž zbourat, protože prý bránila přístupu vzduchu k oknům vězeňských cel a navíc byla ve velice špatném stavu. S tím však razantně nesouhlasili zastánci staré Prahy a po dlouhém naléhání dosáhli zachování hradební věže jako historické památky.
  
  
• 40

   

   

   

  VĚŽ před rekonstrukcí
  
  Rekonstrukce památkově chráněného objektu není jednoduchá věc, o čemž se v posledních patnácti letech přesvědčili již mnozí majitelé. Statut kulturní památky výrazně omezuje možnost radikálnější přestavby a zároveň významně ovlivňuje způsob využití. Vysoké náklady na rekonstrukci, provoz i údržbu a pomalejší návratnost investic než u novostaveb jsou hlavními příčinami toho, že se do rekonstrukce kulturních památek nikomu příliš nechce. Je-li navíc ona památka značně zchátralá, nebo se dokonce nachází v havarijním stavu, je její záchrana bez značné újmy na památkové hodnotě téměř zázrakem. Jenže zázraky se často nedějí, o čemž svědčí i osud bývalé hradební věže staroměstského opevnění v bloku mezi Národní třídou a Bartolomějskou ulicí, o jejíž existenci vědí prakticky jen zasvěcení odborníci. V tomto případě bylo zázrakem již to, že se 650 let stará hradební věž zachovala na dvoře domu z konce 19. století a to ve své původní osamocené poloze. Jenže tato unikátní památka je vi- dět pouze ze dvora onoho domu a právě toto ukrytí před zraky veřejnosti se jí stává osudným, neboť jak říká staré české přísloví: „Co oči nevidí, srdce nebolí.“ Hradby Starého Města pražského, táhnoucí se po trase dnešních ulic Revoluční, Na Příkopě a Národní, byly postaveny v letech 1249–1253. Na svou dobu velice pokrokové opevnění se skládalo z 10–12 metrů vysoké hradební zdi s cimbuřím, před kterou probíhal 15–20 metrů široký parkán s nižší parkánovou zídkou, příkop (25 metrů široký, 8 metrů hluboký) a val. Hlavní hradební zeď, jejíž tloušťka přesahovala dva metry, byla zpevněna hranolovými věžemi, vysunutými do parkánu a vzdálenými od sebe přibližně 60 metrů. Staroměstské hradby, které nebyly nikdy přímým útokem zdolány, prakticky ztratily svůj účel v roce 1350, kdy bylo dokončeno opevnění Nového Města. Po dalších 400 let pak představovaly formální hranici mezi oběma městy a hradební příkopy byly zasypány teprve ve druhé polovině 18. století. Parkány postupně zabrala nová zástavba, kameny z hradebních zdí byly používány jako levný stavební materiál a hradební věže se buď staly součástí nových domů, a nebo byly zbourány. Staroměstské hradby tak postupem času zcela zanikly a jejich existenci dnes připomíná jen stopa v půdorysu města a některé názvy ulic. O to cennější je skutečnost, že se šťastnou souhrou náhod zachovala Havelská brána, zabudovaná až do výše druhého patra v domě čp. 404 na Můstku, a dvě hradební věže v bloku mezi Bartolomějskou ulicí a Národní třídou
  
  
• 41

   

   

   

  ===>
  
  
  
• 50

   

   

   

  VĚŽ po rekonstrukci
  
  
  
• 60

   

   
  
  
  
• 70

   

   
  
  
  
• 80

   

   
  
  
  
• 90

   

   
  
  
  
• 100

   

   
  
  
  
• 110

   

   
  
  
  
• 120

   

   
  
  
  
• 130

   

   
  
  
  
• 140

   

   
  
  
  
• 150

   

   
  
  
  
• 160

   

   
  
  
  
• 170

   

   
  
  
  
• 180

   

   
  
  
  
• 190

   

   
  
  
  
• 200

   

   
  
  
  
• 210

   

   
  
  
  
• 220

   

   
  
  
  
• 230

   

   
  
  
  
• 240

   

   
  
  
  
• 250

   

   
  
  
  
• 260

   

   
  
  
  
• 270

   

   
  
  
  
• 280

   

   
  
  
  
• 290

   

   

   

  Tudy vyjížděl major Zeman
  
  
  
• 300

   

   
  
  
  
• 310

   

   
  
  
  
• 320

   

   
  
  
  
• 330

   

   

   

  Bartolomějská 4
  
  
  
• 340

   

   
  
  
  
• 350

   

   
  
  
  
• 360

   

   
  
  
  
• 370

   

   
  
  
  
• 380

   

   
  
  
  
• 390

   

   
  
  
  
• 400

   

   
  
  
  
• 410

   

   
  
  
  
• 420

   

   
  
  
  
• 430

   

   

   

  Neorenesance
  
  
  
• 440

   

   
  
  
  
• 450

   

   
  
  
  
• 460

   

   
  
  
  
• 470

   

   
  
  
  
• 480

   

   

   

  Policejní garáže
  
  
  
• 490

   

   
  
  
  
• 500

   

   
  
  
  
• 510

   

   
  
  
  
• 520

   

   
  
  
  
• 530

   

   
  
  
  
• 540

   

   
  
  
  
• 550

   

   
  
  
  
• 560

   

   
  
  
  
• 570

   

   
  
  
  
• 580

   

   
  
  
  
• 590

   

   
  
  
  
• 600

   

   
  
  
  
• 610

   

   
  
  
  
• 620

   

   
  
  
  
• 630

   

   
  
  
  
• 640

   

   
  
  
  
• 650

   

   
  
  
  
• 660

   

   
  
  
  
• 670

   

   
  
  
  
• 680

   

   

   

  Obvodní ředitelství PČR pro Prahu 1
  
  
  
• 690

   

   
  
  
  
• 700

   

   
  
  
  
• 710

   

   
  
  
  
• 720

   

   

   

  Klasická renesance
  
  
  
• 730

   

   
  
  
  
• 740

   

   
  
  
  
• 750

   

   
  
  
  
• 760

   

   
  
  
  
• 770

   

   
  
  
  
• 780

   

   
  
  
  
• 790

   

   
  
  
  
• 800

   

   
  
  
  
• 810

   

   
  
  
  
• 820

   

   
  
  
  
• 830

   

   
  
  
  
• 840

   

   
  
  
  
• 850

   

   
  
  
  
• 860

   

   
  
  
  
• 870

   

   
  
  
  
• 880

   

   
  
  
  
• 890

   

   
  
  
  
• 900

   

   
  
  
  
• 910

   

   
  
  
  
• 920

   

   
  
  
  
• 930

   

   
  
  
  
• 940