Domů

ARCHIV AKCÍ - nové shora

BARCELONA 19.-.23.4. 2017  
 

  BARCELONA 19.-.23.4. 2017   19.04.2017   .

BARCELONA - 5 dní, letecky,  19.- 23. dubna 2017
nonstop průvodce, ubytování centrum města
UBYTOVÁNÍ : Hotel Barbara* se nachází v živé čtvrti El Raval v centru Barcelony, ubytování ve 2-lůžkových pokojích se snídaní, 250 metrů od třídy Las Ramblas, kousek od barcelonského Starého Města, Gaudího Palau Guell je vzdálený pouhých 100 metrů od hotelu a na trh La Boqueria z něj dojdeme za 5 minut. Stanice metra Drassanes je vzdálena 500 metrů. Hotel byl rekonstruován v roce 2005, interiéry jsou proto moderní a bezbariérové, má celkem 58 pokojů, nabízí zdarma Wi-Fi připojení, satelitní TV + radio, telefon, službu buzení. Přestože je hotel v kategorii jedné hvězdy, pokoje jsou klimatizované s vlastní koupelnou a toaletou, personál hovoří osmi jazyky, k dispozici je denní pokojová služba (roomservice), v hotelu je nápojový automat. Snídaně se podávají od 7:00 - 10:00. V případě použití TV je třeba uhradit vratnou zálohu ve výši 20 €. Recepce je k dispozici 24 hodin.

PROGRAM :
STŘEDA
ODPOLEDNE - Přílet, ubytování v hotelu, procházka po historické čtvrti Barcelony Barri Gótic, nejstarší části středověkého města s gotickou katedrálou sv.Eulálie v katalánském stylu, kde uvnitř najdeme i rybníček s živými kachnami a husami. Nejkrásnější je však Královské náměstí, jako vzor pro všechna náměstí v renesančním slohu ve všech španělských provinciích. Dále uvidíme Arcibiskupský palác, Radnici, zbytky středověkého hradu. Poté ke Kolumbovu sloupu a zpátky po slavné ulici Rambla do hotelu.
ČTVRTEK
Koupíme si jízdenku MHD na 1 den, projedeme celé město, nejdelší bulvár tzv. Diagonále, abychom si detailně prohlédli nekonečně dlouho stavěnou Katedrálu od A.Gaudího - Sagrada Família. Stavba začala již v 19. století ale dodnes není hotova. Dále vystoupíme u nejslavnější španělské nové Opery a Auditoriu od současného největšího architekta Katalánska, který postavil několik budov i v Praze Ricarda Boffila. Nejvíce se bude líbit zastávka v Parku Guell, kde z teras keramicky obložených balkónů a grott shlédneme celou Barcelonu. Navštívíme též dům, kde žil A.Gaudí. Dále jedeme do Muzea Pabla Picassa a u něj do Muzea Tapies současného nejslavnějšího malíře Katalánska. Projdeme i uličkou legendárních námořnických prostitutek v ulici Avignon, která dala pubertálnímu Picassovi nejen první erotické zkušenosti, ale i 1. kubistický obraz - Slečny z Avignonu. Nakonec Plaza de Cataluna (Katalánské náměstí) s fontánami, Corida, ulice Grazia se secesními domy Batlio a Milá, kde vystoupíme na střechu s výhledy na centrum Barcelony.
PÁTEK
DOPOLEDNE - Výlet do kláštera Montserrat v magickém prostředí hor - nejposvátnějšího místa Katalánska (obdoba našeho Řípu nebo Velehradu) 40km severozápadně od Barcelony původně postaveného v 9.století, kde uvidíme Černou madonu (Panna Marie Montserratská - la Moreneta - patronka Katalánska), předlohu podle které byly údajně vytvořeny všechny ostatní v Evropě a Muzea španělských mistrů. Dle legend je Montserrat také místo uložení Svatého grálu. Pojedeme z Barcelony vlakem poté lanovkou s nádhernými výhledy na pohoří a okolí - celá cesta z nádraží Pl. Espanya až na vrchol trvá cca 1.5 hod. Cena za dopravu a vstup do muzea je cca 1000,-CZK tam i zpět. Odjezd z Barcelony 9:30, návrat po 16:00.

ODPOLEDNE - Prohlídka večerní a zábavní Barcelony s návštěvou historických budov.
SOBOTA
DOPOLEDNE - Návštěva Barcelonské Citadely a dolního olympijského města dnes proměněného na moderní čtvrť Barcelony.
ODPOLEDNE - Vystoupáme na Jupiterovu horu Montjuic, kde si prohlédneme olymp. stadiony a Muzeum Juana Miró a naskytne se nám nádherný výhled na Barcelonský přístav a moře. Na Montjuicu jsou také další atrakce, např. palác umění - jako zbytek světové výstavy 1926. poté zpět pojedeme v oblacích panoramatickou lanovkou! Následuje večeře v katalánském stylu.
NEDĚLE
DOPOLEDNE - Procházka blízkého přístavu, kterému vévodí budovy Celnice, Pošty a především majáku.
ODPOLEDNE - Odlet do Prahy

DENÍK ÚČASTNÍKŮ TOMÁŠE + HANKY : Děkujeme za něj !
Ahoj Vašku, po domluvě posílám náš soukromý deníček z Barcelony. Jinak se těšíme na další podobné výlety, jsou vždycky obohacením. Mějte se všichni doma fajn a těšíme se nashle na dalším výletě za hranic všedních dnů. Akce Pragos klubu nás zaujala už proto že jsme žádný z nás dosud nebyli ve Španělsku. Existuje takové české přirovnání pro cosi co neznám – to je „španělská vesnice“. Jest-li to bude pravda nebo ne, ukáže nám letošních 5 dubnových dnů právě ve Španělsku. TOM + HANKA
STŘEDA
Odlet je příjemně načasovaný, žádné časné ranní vstávání do zimy. Ta je letos v tuto dobu docela znát. Odlet z Ruzyně v 11:30 a za 2 hoďky jsme na místě. Barcelona je snad největší španělské město údajně má cca 1,6 milionů lidí ale s předměstími má fakticky kolem 3 milionů. To je teda už velké město. A leží hned u Středozemního moře v severní části Španělska nedaleko od Francie.
Z letiště bez problému se naše skupina čítající celkem 16 barcelonychtivých účastníků dostala tradičně pohodlně taxíky do našeho hotelu Barbara, nacházejícího se na velice výhodně strategickém místě v centru Barcelony nedaleko od veškerých důležitých zajímavostí katalánské metropole. Je ve čtvrti zvané El Raval. Hned u slavné třídy La Rambla a čtvrti Barri Gotic !
Původního náčelníka nám dobře známého ing. Stěničku zdatně nahradil jeho zástupce, člen klubu Olda Šístek, který už BCN* vícekrát navštívil. S jeho znalostmi i pod vedením vedoucího zájezdu Vaška Vaněčka se tedy máme na co těšit.
* BCN = Barcelona a domorodci tuto zkratku (podobnou těm americkým zkratkám: New York-NY, Los Angeles-LA) móc rádi používají.
Vstupujeme do našeho malého hotelu s milým personálem a útulným osobním prostředím. Např. na recepci je jedna z pracovnic Bulharka s níž hovoříme rusky (knečně se nám povinná ruština vyplatila :-). Po ubytování v hotelovém pokoji u náměstíčka Placa de Pieyre de Mandiargues se vydáváme na první ochutnávku Barcelony. Na náměstí je klid a útulno vč. polobalkonu s pověšeným prádlem těsně nad barem La Marinas. Je slunečno, teplota asi 14´C , ale fouká chladný větřík od moře.
První cesta vede kolem námořního muzea nejkratší cestou k pobřeží, které není opravdu daleko. Tady se nachází náměstí Placa del Port de la Pau se zajímavým 60m vysokým Mirador Colom - Kolumbovým sloupem postaveným 1888 k příležitosti Světové výstavy. Rozkročený Kolumbus s heroicky vztyčenou pravicí ukazuje směr budoucích „ých světů“. Sochu Kryštofa Kolumba zhotovil Rafael Atche. Jeho natažená ruka ukazuje směrem k moři. Kolumbus údajně ukazuje do Nového světa pravou rukou, zatímco svitek s mapami drží v levé ruce. Paradoxem je, že místo toho, aby jeho ruka směřovala na západ směrem k Americe, spíše je otočena směrem na východ.
O tom, na co přesně chce Kolumbus upozornit, se však dodnes vedou spory a existuje několik verzí. Jedna z nich tvrdí, že se jednalo o metaforu – údajně autorovým záměrem bylo, aby mořeplavec ukazoval směrem na Ameriku, ale to by zároveň znamenalo také směrem do města na La Rambla. A proto se rozhodl otočit ukazující ruku na moře. Další varianta je podobná té první. Kolumbus neukazuje směrem na Ameriku, ale směrem na moře, aby byl jasný způsob, jak se do Ameriky dostal – lodí po moři. Třetí názor je takový, že Kolumbus neupozorňuje na cestu do Ameriky ani na Nový kontinent samotný, ale nataženou rukou chce vyzdvihnout své domovské italské město Janov. Pozoruhodné ale v tomto případě je, že i když je Itálie tímto směrem, není to řečeno přesně. Kolumbův prst údajně tedy ukazuje snad na na Mallorcu.
Nám se podařilo vyjet i výtahem pro 3 osoby těsně pod jeho chodidla do výšky 52 m, kde je malá rozhlednička. Opravdu malá, sem se vejde dohromady tak 9 lidí tudíž se musí trochu čekat až se vyhlídkomilovní zájemci nabaží pěkného výhledu na Barcelonu od moře. Výhled je opravdu pěkný ale pod nohami jsou cítit drobné výkyvy ocelové konstrukce sloupu.
Z tohoto náměstí je jen skok do věhlasné třídy La Rambla – to je pro místní takový jakoby náš „áclavák“. Tady to žije tady je místo všech setkání Barceloňanů, místo obchodních i milostných rades-vous. Fakt tahle předlouhá třída je ve svém středu lemována všelijakými stánky s ještě všelijakejším zbožím, převážně ale zaměřeným pro návštěvníky-turisty. Ulice má fantastickou atmosféru a mezi korzujícími davy je opravdu vždy na co koukat. Třeba na živého Marylina Monroa, který pózuje, ukazuje štíhlé nohy pod vykasanou sukní a z balkonu kyne okolním procházejícím davům. A protože je to v Erotickém domě, tak je to jak jinak než transvestita. Proplétáme se mezi davem, zrovna dnes je večer fotbalový zápas FC Barcelona versus Juventus Turín a tak už se na dálku ozývají fanoušci jednoho či druhého klubu. Zvolna se začíná smrákat, je už po sedmé hodině večerní a vzhledem k tomu že jsme ve stejném časovém pásmu jako je Praha tak není divu.
Procházkou se ocitneme v nejstarší části Barcelony v čtvrti zvané Barri Gótic neboli po česku Gotická čtvrť. Patří k nejstarším částem města. A právě tady se nacházelo kdysi dávno římské fórum, sídlo barcelonských vládců. Uličky jsou úzké podobají se pražským, ale jsou vyšší a takové temnější asi je to tím že mají neomítnuté fasády. Mají takový dojem starých časů, originálů s patinou, ikdyž často trochu zašlých na rozdíl od Prahy. Už je kolem šesté večer přicházíme na náměstí Place de la Seu kde se tyčí katedrála svaté Eulálie. Dovnitř už se nedostaneme, už mají zavříno takže snad v následujících dnech. Tady by měly mít i „átné husy“ celkem 13ks. Husy dnes musí na nás bohužel počkat.
Pak už scházíme na náměstí Placa del Rei, Královské náměstí. Tady se nachází Barcelonská radnice a Arcibiskupský palác. I večer je tu docela dost návštěvníků, z drtivé většiny turisté. Začínáme mít všichni hlad a tak se hledá místo, kde bychom ukojili hlad. Tak třeba na Placa Reial, to má být nejživější náměstí v Barceloně. Náměstí je po všech stranách lemováno budovami s vysokými sloupy, v jejichž podloubí se skrývá množství obchodů a hospůdek (cervecerías). Uprostřed náměstí stojí fontána obklopená palmami a reflektory. Tato scenérie patří také ke Gaudího dílům. Pochází z období jeho rané tvorby.
Bohužel čas pokročil docela rychle, je kolem deváté večer a to už ve Španělsku vrcholí nástup hostů k večeřím. Je zřejné, že tady na tomto náměstíčku nepochodíme, je nás stále tlupa jedenácti hladových krků. Tak se vrátíme kousek zpět na La Rambla a najdeme si venkovní restauraci s plynovým vytápěním pod pavilonem. Objednáme si jídlo i pití. První překvápko skýtá objednané pivo: je to tuplák jako na mnichovském Oktoberfestu! Fakt 1 litr ve skle. A naše holky si objednaly sklenice Sangrie, které přistály na stole také v litrech! Jídlo bylo fajn, zádrhel nastal při placení kdy se nás snažil číšník oškubat, ale díky pozornosti našich lepších poloviček se mu tohle nezdařilo.
Zítra nás čeká návštěva parku Güell – to bude docela zajímavé a tak usínáme první noc v Barce natěšení na zítřek. Mělo by být opět slunečno.
ČTVRTEK
Ráno je při pohledu z našeho balkonku na náměstí už klid. Včera večer a dlouho do noci se z obou přiléhajících barů La Marinas i Porto Pi-Pi ozývala bujará zábava. Lze to přičíst tomu, že se hrál veledůležitý fotbalový zápas mezi FC Barcelona a Juventusem Turín.
Prádlo na protějším domě na balkonku stále visí. Musí už být přeschlé a bude se hůř žehlit. Po ránu je ještě chladněji, odhadem takových 7´stupňů. Rychle se ale otepluje a po hotelové snídani vyrážíme za poznáním Barky. Dneska začínáme krátkou jízdou místním krtkem za stanice Place Catalunya do našeho cíle na stanici Vallarca. O pár ulic dál začíná veliká zajímavost a tou jsou venkovní pohyblivé schody v docela strmé ulici Baixada de la Gloria. Snadno a bez námahy nás dopraví až k jednomu z vchodů do parku Güell. Park je situovaný ve svahu kopce Turó del Carmel s výhledem na Barcelonu a přístav. Bohatý průmyslník Eusebio Güell spolu s bohémem Antoni Gaudím zde hodlali vytvořit něco jako „ční čtvrť“ pro tehdejší bohatší klientelu. A jak to tak bývá od původní vize a velkorysých plánů k realizaci úplně nedošlo. Nicméně celý park je v současnosti perfektní ukázkou stylu svérázného umělce Antoniho Gaudí. Jeho zvláštním a neotřelým stylem stále žije prakticky celá Barcelona.
Gaudího práce vykazuje vlivy maurské architektury. Zajímal se o Art noveau, jeho přístup k architektuře byl však velmi individuální a nekonvenční. Místo přesných projektů zhotovoval neostré skici, často chodil na staveniště a pozoroval všechny detaily, aby je mohl případně pozměnit. Z nejvyšší části parku je překrásný výhled dolů do centra Barky, po vrstevnicově vedených cestách se dá postupně dojít až ke Gaudího muzeu a slavné mozaikové terase. Domky stojící po obou stranách hlavního vchodu nesou typické znaky Gaudího rukopisu. Hlavní vstup do parku je řešen z jižní strany širokým schodištěm, vedoucím k Síni sta sloupů (katalánsky Sala de les cent columnes, španělsky Sala de las Cien Columnas). Síň je tvořena 86 sloupy připomínajícími stalagnáty v obrovské jeskyni. Sloupy nesou rozlehlou terasu, jež je lemována zvlněným, mozaikami z barevných glazovaných keramických střepů zdobeným zábradlím, upraveným současně jako lavice na sezení. Terasa tvoří dominantu parku a je místem setkávání lidí a různých slavností. V parku stojí dva domy, v nichž bydleli Eusebi Güell (až do smrti 1918) a Antoni Gaudí, v jehož domě se nyní nachází muzeum věnované tomuto katalánskému architektovi. Terasa tvoří dominantu parku a je místem setkávání lidí a různých slavností.
Nás ještě čeká nekonečně dlouho stavěná katedrála od A.Gaudího – Sagrada Família (česky chrám Svaté rodiny). Spletí pravoúhlých ulic a uliček se pomalu blížíme k této opravdu zajímavé stavbě. Chrám Sagrada Familia se považuje za vrchol Gaudího tvorby. Stavební práce na něm začaly 1882 a trvají dodnes a zlí jazykové tvrdí, že se bude stavět ještě dalších 100 let. To by nebylo zase až tak na škodu, neboť katedrála je úchvatná už nyní i v době neustálých přístaveb. Gaudí se od 1914 až do své smrti 1926 se plně věnoval stavbě této katedrály. Jeho posledním přáním bylo, aby byla postavena čistě z darovaných peněz. Proto se staví dodnes - předpokládaný rok dostavby má být rok 2026 (?). Kulturní znalci tvrdí, že zvenku je celá katedrála pohlednější než uvnitř. A okolo celé katedrály, která je postavena na malém náměstí obklopená v těsné blízkosti zástavbou domů je stále množství turistů. My se zde krátce občerstvíme na zahrádce jedné z restaurací. Dáme si španělské klobásky s vekou a pivko.
Směrem k přístavu a pobřeží překřížíme La Avenida Diagonal- tak se jmenuje jedna z nejdelších ulic Barcelony. Měří téměř 11 km a její zajímavost je ta, že je prakticky pořád přímá bez zatáček! Nedaleko se tyčí také jedna znamenitá stavba, na kterou jsem se těšil. Je to Torre Akbar čili Okurka někdy kulka, docela podobná té londýnské. Budova má 38 podlaží, z nichž 34 je nad zemí a 4 podzemní. Slouží ke kancelářským účelům. Jedním z nejcharakterističtějších prvků budovy je noční osvětlení. Věž má více než 4 500 světelných zařízení, která mohou pracovat nezávisle pomocí technologie LED a umožňují vytvářet obrazy na vnější straně věže. Systém je schopen vytvořit 16 milionů barev díky sofistikovanému systému hardwaru a softwaru. Má schopnost rychle přecházet mezi barvami, které mohou vytvořit až překvapující a šokující efekt.
V parku Parc della Citadella nás zaujme honosná kašna s letohrádkem na jejíž střeše se tyčí quadriga pozlacených ořů s vozíkem. K parku o rozloze 70.000 m4 metrů patří ještě městská ZOO, parlament Katalánska, malé jezero na kterém dnes vesluje na loďkách omladina a obrovský skleník s převážně tropickou flórou. Hned vedle parku je Arc de Triomf (takový jakoby „ítězný oblouk“ po vzoru Paříže) a opodál veliké Francovo nádraží. Tady je mě dopřáno použít veřejné homelessácké WC. Tohle je vskutku „“, všude se povalují odpadky a odpady včetně lidského odpadu. Až mám trochu nahnáno aby mě zdejší tři sanktusáčci nechtěli přijmout mezi sebe. Všemu kraluje strašlivý zápach zvaný smrad.
Raději se urychleně přesuneme na přímořské pobřeží a jdeme směrem ke Kolumbovo sloupu. Nalevo od nás se rozkládá malebná námořnická čtvrť Barcelony místními důvěrně nazývaná Barceloneta. Tady se žilo nevázaným životem námořníků a zpustlých mořských vlků ještě před 100 lety. I známé přístavní „čky lásky“ zde nechyběly a jejich důkazem je i první erotická zkušenost mladého malíře Pabla Picassa v ulici Avignon. Pod dojmem z této jeho první zkušenosti prý namaloval svůj první kubistický obraz Slečny z Avignonu. Na nábřeží se naše malá skupinka rozdělí a každý si už šlape sám po své Barceloně. Třeba do Oceanária se svými žraloky a 22 obřími akvárii a 80 m dlouhým skleněným tunelem protínajícím obří nádrž se 6 mil litry vod - údajně největšího v Evropě Někteří z nás zamíří ještě do blízkého muzea Pabla Picassa jiní se rozejdou po třídě La Rambla a jiní jako třeba my si jdem dáchnout a připravit se na katalánskou večeři do hospody Güell Tapas restaurant v ulici Carrer Nou de la Rambla. Tady nabízí nejen národní krmi zvanou paella* založené na rýži, tak i tapas kterou touží okoštovat část naší skupinky. Jinak se zde běžně začíná stolovat až později večer po 21 hod. To už bývají restaurace i bary docela plné a hůře se shání místo. My jsme si tu pošmákli a po včerejší zkušenosti jsme dali místo piva láhev španělského stolního červeného vína zvané Vino tinto. Bylo dobré španělské chuti a cenově vstřícnější než pivo San Miguel. Také nám zahrál a zazpíval za pár centíků pár místních krojovaných músicos.
* Paella je pokrm, který se připravuje z rýže, zeleniny (rajče, paprika, hrách) a z různých druhů masa (králičí, kuřecí, krůtí) nebo z mořských plodů či kombinace obojího. Nesmí chybět šafrán, který dodává rýži tu správnou pro ni charakteristickou nažloutlou barvu. Paella se připravuje v nádobě pro tento účel určené, kterou je tzv. paellera – pánev se dvěma uchy.
Na kutě jdeme okolo 23 hod a opět dlouho do noci nám rozjařená společnost dole na náměstíčku u baru dává na vědomí že je ráda na světě…
PÁTEK
Dneska dáme alepoň na dopoledne vale Barceloně! Pojedeme omrknout věhlasný klášter Montserrat asi 40 km vzdálený od metropole.
Montserrat je výrazný vápencový horský masív, rozkládající se asi 40 km severozápadně od Barcelony. Název (v překladu zubatá hora) pochází od vzhledu silně erodovaného masivu, tvořeného především slepenci, který při pohledu z dálky připomíná pilu se zuby mířícími k nebi. Nejvyšší vrchol Sant Jeroni dosahuje výšku 1236 m. K místu se vztahuje legenda, podle které zde 880 p.n.l. došlo k mariánskému zjevení a následně byla v jedné jeskyni objevena svatá socha. Jiní znalci jsou přesvědčeni že je zde někde ukryt tzv. Svatý grál.
Na úbočí masivu vznikl v 11.stol světoznámý benediktinský klášter Montserrat. Jde o jedno z nejposvátnějších míst Katalánska, zasvěcené Panně Marii Montserratské, jejíž socha - Černá Madona z Montserrat se zde nachází. Klášter se stal poutním místem.
No řekněte: lze takové místo jen tak opominout?
Na tzv. Metro-vlak nastupujeme za lehce dramatických okolností na Placa d Espańya. Ty okolnosti byly dramatické proto, že nám spoj jentaktak neujel. No, tak no - i kdyby - další jel za hoďku… Metro-vlak je zvláštní druh dopravy, zprvu se pohybuje pod zemí jako krtek v Praze ale posléze vyjede z černi tunelů a vesele projíždí krajinou západního okolí Barcelony už na povrchu. Zastávek má cestou dosti – určitě 16. Poněvadž jsme tento spoj dobíhali na poslední chvíli, vagony jsou napěchované k prasknutí. Pár na první pohled otrlých cestovatelů už sedí ve voze na zemi – vědí, že se pojede dlouho. No nakonec to tak zlé nebylo.
Hned za hranicemi velké Barcelony začínají kolonie španělských zahrádkářů. Řekl bych navlas podobné těm českým. Jen ta jejich sklizeň asi nebude tak ryze česká. Místo jablek budou sklízet mandarinky a místo švestek fíky. Vlak pomalu stoupá, poněvadž Montserat se nalézá docela vysoko podobně asi jako naše Lysá hora v Beskydech. A od moře to je porce. Ve stanici Monistrol de Montserat se přesedá na 5 km dlouhou trať na zubačku zvanou Cremallera de Montserat. Do mezistanice Monistrol Villa jede po konvenční trati posléze zbytek trasy už je provozován jako ozubnicová trať s jednou výhybkou v horní části trasy. Překonává rozdíl 550 metrů a maximální stoupání je 15,6´. Vozy jsou moderní, panoramatické a mají i naší důvěru, že nás bez obav dopraví do skalního kláštera. Kromě této ozubnicové dráhy lze použít ještě visutou lanovku, to bychom ale museli vystoupit už o stanici dřív v Esparreguera. Samotný klášter je komplex několika budov a chrámů. Za povšimnutí zcela jistě patří Bazilika dále kaple s černou Madonou ulička se zapálenými svíčičkami věřících, možná muzeum ale hlavně asi restaurace La Caferéria kde jsme dobře poobědvali. Stihli jsme ještě část mše a zpěv dětských sborů za zvuků varhan. Výhled z teras Montserratu do okolní krajiny je úžasný, máme štěstí že je jasno, slunečno a rozhled do kraje je znamenitý. Odtud vedou ještě dvě lanovky, jedna až na úplný vrchol Sant Jeroni s klášterkem Sant Joan pod ním. Tato lanovka silně připomíná naší pražskou petřínskou. Druhá lanovka je visutá a vede pro změnu na Santa Cova, to je klášterní jeskyně kde byla Montserratská panna tradičně ukrytá během maurských invazí a později objevena pastýři v roce 880. Jeskyně je ale níž ve strmém svahu pod Montserratem.
Odpoledne se vracíme zpátky tou samou tratí do Barky. Odpočineme si chvilenku a razíme do vyhlášené tržnice Boqueria. První zmínka o trhu Boqueria v Barceloně pochází z roku 1217, kdy byly u starých městských bran umístěny stoly na prodej masa. Od prosince 1470 se v tomto místě konal trh s prasaty; V té době byla známá jako Mercat Bornet. Pozdnější, až do 1794, to bylo známé jen jako Mercat de la Palla, nebo slaměný trh. Současné jméno je odvozeno od katalánského boc , což znamená "koza", proto Boqueria byla místem, kde se prodává kozí maso. Dneska je to už legendární a největší tržnice ve Španělsku. Lidí hodně moc, uvnitř se nejen prodává, ale mají tu i několik možností jak se dobře napapat. I toho jsme využili, to se zkrátka nedá vysadit. A opět je veliká výhoda že tato tržnice stejně jako koneckonců všechny pamětihodnosti Barky jsou v blízké vzdálenosti od našeho hotelu Barbara. Večer si sedneme před hotelem venku k baru Pi-Pi a dáme si po pivu k němuž nám uctivý pivonoš přinese gratis i talířek s různými druhy dobrých oliv.
SOBOTA
Předposlední den v Barce je také předposlední možnost pozdravit ty slavné husy ve chrámu sv. Eulálie. Proto náš dnešní výlet na kopec Montjuic začínáme ve čtvrti Barri Gótic a rychle míříme na náměstí Placa del Pi. Tady je ta katedrála La Basílica de Santa Maria del Pi (svaté Eulálie) kde má být tato křesťanská mučednice pohřbena. A zároveň také převtělena do světské podoby husy. Katedrála je uvnitř převeliká s mnoha bočními kaplemi a vedle jedné z nich je východ do dvora rajské zahrady. V ambitech okolo dvora s kašnou sv.Jiří určitě každého překvapí ve stínu palem a pomerančovníků ťapkající a kejhající bílé domácí husy, kterých je opravdu třináct a jsou tu prý chovány již po pět století neboli odjakživa. V informacích o katedrále se píše, že v odlehlé křížové chodbě bývalo drženo 12 bílých husí a Eulálie, když byla zavražděna, se stala tou třináctou. Nabízí se ale i jiné vysvětlení: legendy o sv. Eulálii říkají, že tato statečná 13 letá dívka byla římskými vojáky mučena obzvláště dlouho a to všemi třinácti způsoby mučení, které tehdy Římané používali. Domníváme se proto že ona magická třináctka odpovídá poměru 13 druhů mučení = 13 bílých husí, jako připomínka zvlášť krutého osudu této svaté dívky. Myslím, že dnes jsme tu viděli i husu Eulálii – měla takovou jakoby korunku z peříček na hlavičce.
Jupiterova hora Montjuic je přes své zvláštní jméno velmi uznávaným a oblíbeným místem vycházek barceloňanů i turistů. Proč tomu tak je? Já sám si myslím, že z několika vážných důvodů, ze kterých dále uvádím ty pro mě snad nejdůležitější :
Za prvé na kopec vede visutá kabinová lanovka z přístavu s jednou mezistaniční věží. Kabina – gondola svým tvarem připomíná původní originální kabinu lanovky na Lomnický štít. Není divu, tato gondola lanovky ačkoliv je z 1931 stále slouží. Podle mnohých cestovatelů je to nejkrásnější, ale také nejšílenější visutá lanovka, která funguje uprostřed evropského města. Je natažená v centru Barcelony jen na dvou vysokých věžích, takže drtivou většinu jízdy strávíte doslova zavěšeni nad propastí. 100 m vysoko, s nádherným výhledem a také pro někoho se značnou závratí. Na vzdušnou tramvaj, jak se jí tu říká, nastoupíme na pobřeží z věže Torre Sant Sebastia z výšky 86 m.n.m. A pak už na laně míjíme pomocné zavěšeni na věži Torre Jaume ve výšce 107 m (kde se však dnes už nezastavuje) a pak už nás čeká konečná a výstup na zeleném pahorku Montjuic. Zážitek ze zhruba desetiminutové jízdy je naprosto úchvatný – vidíte město jako na dlani a ještě si užijete notnou dávku adrenalinu – pohled pod nohy totiž slabším jedincům určitě moc dobře neudělá. Jedna malá rada – až budete čekat na lanovku, snažte se nastoupit mezi prvními. Díky tomu si můžete stoupnout přímo ke sklu se staženým okénkem, které umožňuje velkolepý výhled. Do kabiny se jinak vejde zhruba dvacet lidí a doprovází nás „í“. Asi naštěstí, protože to skýtá alespoň útěchu pro ty méně otrlé. Ti si přece jenom si pomyslí, že když se veze s sebou i lanovkář, bude to OK – vždyť jinak by zůstal na zemi ! Pokud vás zajímají technické údaje, tak tady jsou: Každá gondola váží 1400 kg a rychlost lanovky je zhruba 10 km/h. Nosná lana jak jsem je sledoval na dolní věži Torre Sant Sebastiana vypadají kvalitně a netřepí se. Kvůli holubům a jejich agresívnímu trusu jsou na věžích mezi ocelovými výztuhami připevněny figury sov, aby je případně lekaly. Sovy však vypadají dosti mírumilovně a zdá se, že si holubi na ně už zvykli.
Druhým důvodem oblíbenosti Montjuic (v překladu něco jako židovská hora) je to že zde byla uspořádána Světová všeobecná výstava v 1888 a další Světová výstava v 1926. Z těchto období samosebou zůstaly různé pavilony, monumentální Katalánské muzeum, Botanická zahrada, Palác umění. Z nedávných staveb které obohatily kopec nutno zmínit ještě Olympijský stadion a přilehlou olympijskou vesnici 1992, televizní a rozhlasovou věž Torre teléfonica futuristických tvarů a jistě ne nezajímavou „Španělskou vesnici“ o které jsem se již zmínil v úvodu svého deníčku. Na jižních svazích pahorku Montjuic se terasovitě rozkládá ohromný hřbitov Sur-Oeste. Viděli jsme ho už při příjezdu do Barky a je to docela zajímavá podívaná. A nakonec ještě na úplném vrcholu kopce Monjuic se nalézá hrad Castillo de Montjuic 1640, dnes již ne tolik významný přestože k němu na vrcholek vede ještě krátká kabinková lanovka. Kulturně založené návštěvníky pak jistě potěší návštěva souboru budov Fundanció Joan Miró založený samotným Joanem Miró. Tento človíček založil kulturní nadaci pro uchování moderního umění a poněvadž je to barcelonský rodák tak je místními velice uznáván a uctíván.
Vraťme se však zpět k přízemnějším radovánkám. Dali jsme si u Olympia stadionu lehký „“, potom jsme shlédli od Katalánského muzea krásně upravené kaskádové terasy s vodopády a vodotrysky s výhledem na Placa d´Espanya. Něco trochu podobajícího se ruskému Petrodvorci v Petrohradě. Ale cestou dolů do centra je ještě ta legendární Španělská vesnice. Vesnice, řekněme spíše skanzen byla postavena pro mezinárodní výstavu 1929 jako výstava architektury a kultury Španělska. „“ má na 117 budov zastupujících patnáct autonomních společenství Španělska - Andalusie , Aragónsko , Asturie , Kantábrie , Castilla - La Mancha , Castilla y León , Katalánsko ,Comunidad Valenciana , Extremadura , Galicia , Islas Baleares , Madrid , Murcia , Navarra , País Vasco. Je to pěkně vytvořené, je na co se dívat a poznávat a prožívat. Hořké poznání skýtá i zkušenost, že ne všechny mandarinky čerstvě sklizené či spadlé ze stromů jsou sladké. Nejsou. Jsou pěkně hořké. Zrají tu další tropické plody....V době našeho studijního pobytu ve španělské vesnici náhlý poryv větru shodil pár zralých plodů z mandarinkovníku. A po ochutnání byly pěkně hořké…..! Fakt. No, tak asi to nebyly vyšlechtěné stromy, nebo špatně naroubované ?
Mimochodem pro příští a budoucí návštěvníky této Španělské vesnice doporučujeme nekupovat si vstupenku ale obejít hlavní vchod a při následné odbočce z ulice vpravo se po chvíli lze dostat k zcela otevřenému vstupu do vesnice bez placení. Toto je stav z dubna 2017.
Po prohlídce a pestrém obědě v restauraci Casa Massana kde neměli dobré pivo které jsme vrátili a vzali si raději k pití stolní vino tinto se vracíme zpátky do centra Barky. To už není vůbec problém, z náměstí Placa d´Espanya lze po avenue Paralel dojít až k našemu hotelu. Je to však delší vandr tudíž si jej musíme zpestřit prohlídkami obchůdků a ochutnávkou talířku ančoviček v jedné uliční zahrádce. Bezva osvěžení na další cestu.
Když jsme se vrátili do hotelu po krátkém „“ se ještě vydáme prozkoumávat Bari Gotic tedy nejstarší část Barky. Barri Gotic je kromě památek zajímavá množstvím obchodů a obchůdků s všelijakým zbožím, restaurací, pekáren nebo pivnic. Neobvyklou podívanou při naší večerní studijní cestě skýtá i grilování několika řad kuřátek přímo v otevřené výloze na rohu tří ulic. Kuřata se v době naší procházky zrovna začínala grilovat takže ještě tolik na dálku nelákala svojí vůní. Ve všech uzoučkých uličkách to teprve teď začíná žít. K vidění je prakticky vše, co nabízejí velkoměsta: v tuto dobu nejen ortodoxní závisláky na alku či drogách, kněžky lásky, různé zkrachovalé existence, rozjívená děcka, bezďáky ale i obyčejné i neobyčejné turisty a potom i místní obyvatelstvo. Rozdíl v obyčejných a neobyčejných turistech je v tom, že jedni nosí celý den baťůžek na zádech a ti druzí si vystačí jen s příruční taškou či kabelkou.
Všemu tomu večernímu mumraji už vévodí zvýšený hluk, šum a halas, troubení motorek a aut proplétajících se změtí úzkých uliček. Bedlivý pozor nutno dávat na pro našince neobvyklé množství tichých elektrovozů ať už jsou to elektrovozy barcelonských technických služeb nebo prostě už moderní osobní elektroauta kterým opravdu asi bude patřit budoucnost. Zde jsme objevili takové „í vlaštovky“. Ostatní vozový park všeobecně v Barce i přilehlém Katalánsku je stejný jako u nás. Jsou vidět hodně taxi Škoda Octavia a daleko více skůtrů a motorek než v našich zeměpisných šířkách. To je ale asi dáno obecně několikanásobně vyšším počtem teplých dnů ročně než u nás v Čechách.
Dneska ráno na našem plácku před hotelem bylo živo, chystalo se natáčení buďto nějakého filmu či dalšího dílu nekonečných sladkobolných jižních televizních seriálů. Dneska se natáčel díl patrně z ryzího života, neboť při zkouškách se z baru La Marinas ozývalo jásání fotbalových fanoušků. Nezbytnou součást při natáčení tvořil široký štáb mnoha pracovníků filmu včetně cateringu a jistě všichni tito budou uvedeni na konci filmu v nekonečných titulcích. Večer po našem návratu už po nich nezbylo ani smítko a skla oken baru La Marinas se blyštěly po dlouhé době nebývalou čistotou. Zato prádlo v okně nad barem - myslím si stále visí. Nestalo se něco uvnitř bytu?
NEDĚLE
Tak nadešel poslední den v zajímavé Barceloně. Hned zrána mě uklidnilo již uklizené prádlo v okně nad protějším barem. Nejspíš se nájemníci vrátili z delší návštěvy příbuzných a prádlo ze šňůr sundali. Hani říká, že už tam nebylo večer. Asi jsem si toho večer ve tmě pořádně nevšiml. Ufff, to jsem si oddychl……
Od rána je hezky, slunečno, jako ostatně bylo po všechny naše dni v Barce. Jen je po ránu jako vždy ještě drobet chladno. Po obligátní sladké snídani (museli jsme ji už po druhém dni vylepšit salámkem a sýrem ještě z domova. A nebyli jsme sami) se vydáváme na poslední pouť po Barce.
Dneska se ve městě slaví svátek sv. Jiří. A myslíme si že je i svátek růží – španělských národních květů. Růže všech barev, velikostí, podob a druhů zcela ovládly stánkový prodej prakticky na všech důležitých ulicích. A lidé si je kupují. Nejvíce po jedné růži, výjimkou ale nejsou i zakoupené celé pugéty těchto nádherných květů. Taky se hojně nabízejí výrobky z tzv. chráněných dílniček a to pro charitativní účely. Dneska je neděle a všude je jednou tolik lidí než ve všední dny. A všichni mají i takovou jakoby sváteční náladu. Proplétáme se ještě naposled po Barri Gótic objevíme kostel Parróquia de la Mare de Deú de Betlem neboli Betlémský kostel. Tady za pár centíků rozsvítíme bateriovou svíčičku aby naší Romaně v Praze dobře dopadla zítřejší operace.
A potom už pomalu dáváme vale (adios) katalánské metropoli Barceloně. Nás oba překvapila příjemně, obohatila zase naše cestovatelské obzory a jsme rádi, že jsme ji mohli poznat takovou jaká je na jaře L.P. 2017.
Taxi odvoz na letiště proběhl v pohodě a i zpáteční let. 17:10 jsme už v Ruzyni, společně se rozloučíme a těšíme se na další výlet.

.

  • 106
     
     
     
    STŘEDA
    ODLET

  • 107
     
     

  • 108
     
     

  • 109
     
     

  • 110
     
     

  • 111
     
     

  • 112
     
     

  • 112
     
     
     
    PRAHA - BARCELONA
    letíme 2,5 hod

  • 113
     
     

  • 113
     
     

  • 113
     
     

  • 114
     
     

  • 115
     
     
     
    PŘÍLET DO BARCELONY
    Letiště je přímo u města, na nasedáme pohodlně do taxíků a jedeme do centra města

    http://www.BARCELONA.cat/en/

  • 116
     
     

  • 117
     
     
     
    Hotel

  • 117
     
     
     
    Hotel
    Pohled na hotel z náměstíčka Placa de Pieyre de Mandiargues.

  • 118
     
     
     
    Recepce
    Vstupujeme do našeho malého hotelu s milým personálem a útulným osobním prostředím. Např. na recepci je jedna z pracovnic Bulharka s níž hovoříme rusky (konečně se nám povinná ruština vyplatila :-)

  • 119
     
     
     
    Hotel bar

  • 119
     
     
     
    Recepce k dispozici nonstop

  • 120
     
     
     
    PO UBYTOVÁNÍ JDEME NA PROCHÁZKU po okolí

  • 121
     
     

  • 121
     
     

  • 122
     
     

  • 122
     
     

  • 123
     
     
    Barri Gotic je gotická čtvrť a patří k nejstarším částem města. Zde se nacházelo římské fórum, sídlo barcelonských hrabat. Z úzkých uliček a malebných náměstí na nás dýchne atmosféra minulých staletí.

  • 124
     
     
     
    uličky

  • La Rambla je hlavní zábavní a turistickou ulicí v Barceloně. Jedná se o dlouhou třídu táhnoucí se z Plaça de Catalunya až do přístavu, kde končí slavným Kolumbovým sloupem (Mirador de Colom). La Rambla se nachází přesně uprostřed tří historických čtvrtí - starou La Ciutat vella, gotickou Barri Gotic a čínskou El Raval - a z každé si bere něco.

  • 125
     
     

  • 126
     
     
     
    KOLUMBŮV SLOUP MIRADOR DE COLOM
    Šedesátimetrový železný sloup byl postaven kvůli Světové všeobecné výstavě v roce 1888. Železný sloup váží kolem 200 tun a je celý pokrytý alegorickými sochami představující Katalánsko, Aragonii, Kastilii a León. V dolní části na podstavci se objevuje řada reliéfů, které představují důležité události v Kolumbově životě a při jeho cestách. Kruhový základ střeží osm lvů a je zdoben osmi reliéfy s erby španělských provincií. Korunu sloupu tvoří osmimetrová socha samotného Kryštofa Kolumba.Sochu Kryštofa Kolumba zhotovil Rafael Atche. Jeho natažená ruka ukazuje směrem k moři. Kolumbus údajně ukazuje do Nového světa pravou rukou, zatímco svitek drží v levé ruce. Paradoxem je, že místo toho, aby jeho ruka směřovala na západ směrem k Americe, spíše je otočena směrem na východ. Díky tomuto monumentu si můžeme prohlédnout z jeho vyhlídky Barcelonu z výšky 52 metrů, kam nás doveze výtah.

  • 127
     
     
     
    KLUBÁCI

  • 127
     
     
     
    KLUBÁCI

  • 127
     
     
     
    Kolumbův sloup

  • 128
     
     
     
    pod Kolumbovým sloupem

  • 129
     
     
     
    nahoře v Kolumbově sloupu

  • 130
     
     

  • 130
     
     
     
    Pohled na kopec Montjuic

  • 131
     
     
     
    A jdeme k nábřeží přístavu

  • 132
     
     
     
    PALÁC PALAU GUELL
    ve čtvrti Bari Gotic.
    Jedna z prvních staveb architekta Gaudího, kterou vytvořil pro svého patrona, hraběte Eusebia Güella

  • 133
     
     

  • 134
     
     

  • 134
     
     

  • 135
     
     
     
    Opět na třídě LA RAMBLA
    Historická lékárna

  • 136
     
     
     
    KAŠNA Když se napijete z této studny do Barcelony s opět vrátíte

  • 137
     
     
     
    KATALÁNSKÉ NÁM.
    Horní konec La Rambla

  • 137
     
     
     
    KATALÁNSKÉ NÁMĚSTÍ
    Placa de Catalunya (Katalánské náměstí) je jedním z nejromantičtějších z celé Evropy. Náměstí bylo v roce 1927 vyzdobeno sochařskými díly, jejichž autory jsou Eusebi Arnau, Josep Clara, Josep Llimona a Pa Gargallo. Náměstí zdobí fontány, sochy a zelené záhony se stromy. Uprostřed náměstí je barevná dlažba, která vytváří velkou hvězdu. Ta bývá označována za střed města.

  • 138
     
     

  • 139
     
     
     
    Kostel sv.Eulálie

  • Katedrála, jejíž stavba započala v 13. století a trvala více než 200 let, je zasvěcena svaté Eulálii, která patří mezi patronky Barcelony. Osud této světice je opředen spoustou legend a záhad a nikdo dnes pořádně neví, jak to s Eulálií doopravdy bylo. Jisté je jen to, že šlo o mladou křesťanskou dívku narozenou roku 292 v Méridě. Její smrt v pouhých 12 letech je spojena s krutovládou císaře Diokleciána, který pronásledoval křesťany a jednou z obětí byla i mladá Eulálie. Okolnosti, za jakých byla chycena, uvězněna a následně veřejně umučena, nejsou příliš známy. Možná narazíme i na hejno třinácti sněhobílých husí, neboť podle jedné z legend se traduje, že se dívka po své smrti do husy vtělila.

  • 140
     
     
     
    Kostel sv.Eulálie

  • 141
     
     

  • 142
     
     

  • 143
     
     
     
    Večeře na La Rambla

  • 200
     
     
     
    ČTVRTEK

  • 201
     
     
    Barcelona je hlavním městem Katalánska, současně je i hlavním městem stejnojmenné provincie. Leží při pobřeží Středozemního moře na severovýchodě Španělska. Po Madridu je druhým největším španělským městem. Toto přístavní město bylo založeno iberskými kmeny a později ovládnuto Féničany a Kartáginci. Barcelona je sídlem arcibiskupa, má několik univerzit a vysokých technických a obchodních škol a také řadu významných knihoven. Je důležitým průmyslovým centrem severovýchodního Španělska, okolní kraj je velice bohatý na suroviny. Byla také dějištěm olympijských her v roce 1992. Barcelona náleží k nejvýznamnějším a nejvíce navštěvovaným evropským městům. Svou polohou a relativní blízkostí u francouzských hranic je pro mnoho Evropanů snadněji dostupná než hlavní město Španělského království Madrid. Má 1.6 mil. obyvatel.

  • 207
     
     
     
    VÍTĚZNÝ OBLOUK ARCO DE TRIUNFO DE BARCELONA
    https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%ADt%C4%9Bzn%C3%BD_oblouk_(Barcelona)
    Vítězný oblouk byl postaven "jako vchod" do areálu světové výstavy konané v roce 1888. Jeho civilní charakter je při srovnání s běžnými vojenskými triumfálními oblouky více než patrný. Postaven byl u parku Parc de la Ciutadella, zajímavostí je, že v parku je umístěn jeden ze tří pomníků od arch. Bořka Šípka - Lavička Václava Havla.

  • 208
     
     
     
    NÁMĚSTÍ PLACA REIAL - nejživější náměstí v Barceloně
    Čtvrť Barri Gòtic je historickou částí Barcelony. Srdcem čtvrti je náměstí Plaça Reial, které je lemováno budovami s vysokými sloupy, v podloubích je množství hospůdek a obchodů. I toto náměstí patří ke Gaudího dílům. Pochází ze začátků jeho tvorby. Náš hotel se nachází 300 metrů od náměstí.

  • 209
     
     

  • 210
     
     

  • 211
     
     

  • 212
     
     
     
    Stoupáme do Parku Guell - eskalátory na ulici !

  • 213
     
     

  • 214
     
     
    Nádherný park Güell plný kamenných skulptur, zeleně a květin si u Gaudího objednal hrabě Güell, který chtěl na okraji Barcelony vystavět jakési zahradní město. Přestože původní plán nakonec naplněn nebyl, neubralo to tomuto poklidnému místu na kráse.Z horní plošiny parku je navíc pěkný výhled na město i moře.

  • 214
     
     
     
    přicházíme do Parku Guell

  • 215
     
     

  • 216
     
     

  • 217
     
     

  • 218
     
     

  • 218
     
     

  • 219
     
     

  • 220
     
     

  • 221
     
     

  • 222
     
     

  • 223
     
     
     
    Muzeum A.Gaudí

  • 224
     
     

  • 225
     
     

  • 226
     
     

  • 227
     
     

  • 228
     
     
     
    odcházíme z Parku Guell

  • 229
     
     

  • 230
     
     

  • 231
     
     

  • 232
     
     
     
    Papoušci běžně ve městě, stejně jako minule v Amsterdamu !

  • 233
     
     

  • 234
     
     

  • 235
     
     

  • 235
     
     

  • 236
     
     
     
    Chrám Sagrada Familia (česky chrám Svaté rodiny) je vrcholné dílo slavného architekta Antonia Gaudího, které mělo podnítit návrat k učení římskokatolické církve. Tato monumentální stavba je vysoká 150 metrů a donedávna byla nejvyšší stavbou Barcelony. Přestože stavba ještě není dokončena (a to se staví přes 100 let!) a krásu trošku hatí nevzhledné jeřáby, její originalita a majestátnost bere dech. Gaudí zamýšlel ze Sagrady Familii vybudovat „poslední velkou svatyni křesťanství“, a proto je tato katedrála velmi bohatá na křesťanské symboly. Jeden z nejpromyšlenějších znaků je 18 věží, které reprezentují 12 apoštolů, 4 evangelisty, Pannu Marii a ta nejvyšší Ježíše Krista. Věže reprezentující evangelisty budou v budoucnosti doplněny sochami zpodobňujícími tradiční symboly těchto světců: býk (sv. Lukáš), anděl (sv. Matouš), orel (sv. Jan) a lev (sv. Marek). Centrální věž Ježíše Krista bude doplněna obrovským křížem. Ví se, že Gaudí také chtěl vybavit chrám třemi monumentálními fasádami: Narození, Umučení a Zmrtvýchvstání a každá z nich měla mít své 4 věže. Do roku 1935, kdy byla stavba přerušena, byla dostavěna pouze východní fasáda – Narození. Na vrcholech jejích věží jsou různé geometrické tvary – při jejich stavbě byl Gaudí pravděpodobně ovlivněn kubismem.

  • 237
     
     
     
    La Sagrada Familia

  • 237
     
     
     
    La Sagrada Familia

  • 238
     
     

  • 239
     
     

  • 240
     
     

  • 241
     
     
     
    PARK CITADELLA

  • 242
     
     
     
    kouzelné a přitom blízko centra....

  • 243
     
     

  • 244
     
     

  • 245
     
     
     
    HLAVNÍ NÁDRAŽÍ

  • 246
     
     

  • 247
     
     

  • 248
     
     

  • 249
     
     

  • 250
     
     

  • 251
     
     

  • 300
     
     
     
    PÁTEK

  • 306
     
     

  • 307
     
     

  • 308
     
     

  • 309
     
     

  • 310
     
     
     
    Montserrat

  • 310
     
     
     
    LANOVKA NA MONTSERRAT
    Na vrchol Montserratu je možné dostat se pěšky - cesta trvá cca hodinu a půl, nebo pozemní lanovkou (tzv. zubačkou - šp. Los Funiculares)), nebo lanovkou kabinovou (šp. Teleférico). Všechny tři cesty poskytují úžasná panoramata okolí.

  • 311
     
     

  • 312
     
     

  • 313
     
     

  • 313
     
     

  • 314
     
     

  • 314
     
     
     
    KLÁŠTER MONESTIR DE MONTSERRAT
    http://mesto-barcelona.cz/klaster-montserrat
    Klášter na vrcholku Montserratu (1236 mnm) patří k nejvýznamnějším náboženským památkám v celém Katalánsku. Stará tradice praví, že každý věřící sem musí alespoň jednou za život podniknout noční výlet, aby zde ráno mohl sledovat nádherný východ slunce. Podle mnohých legend je to také místo, kde byl ukryt Svatý grál a Černé Madoně Montserratské jsou připisovány zázračné schopnosti a údajně je předlohou pro všechny ostatní Černé Madony v Evropě. I my se vypravíme na vrchol Montserratu obdivovat magickou atmosféru baziliky, muzea španělských mistrů i nádherného prostředí katalánských hor.

  • 315
     
     

  • 316
     
     
     
    Malá lanovka až na úplný vrchol

  • 317
     
     

  • 318
     
     

  • 319
     
     

  • 320
     
     

  • 321
     
     

  • 322
     
     

  • 323
     
     

  • 400
     
     
     
    SOBOTA

  • 404
     
     

  • 405
     
     
     
    Kostel sv.Eulálie

  • 406
     
     

  • 407
     
     
     
    Husy, které chovají v kostele sv. Eulálie

  • 408
     
     

  • 409
     
     

  • 410
     
     

  • 410
     
     
     
    I toto je Barcelona - pláže a krásné moře
    http://mesto-barcelona.cz/musite-videt/pristav-a-plaze/

  • 411
     
     

  • 412
     
     
     
    LANOVKA na Montjuic
    Montjuic je rozlehlý kopec tyčící se hned nad barcelonským přístavem. Obrovský areál nabízí množství kulturních památek, botanických zahrad a prostorů k odpočinku. Na kopec můžete přistupovat několika směry - z přístavu, nebo ze zastávky Mirador del Alcalde lanovkami, nebo pěšky z Plaça de Espanya.

  • 413
     
     

  • 414
     
     

  • 415
     
     

  • 416
     
     
     
    Muzeum J.Miro

  • 417
     
     
     
    Olymp. stadion

  • 418
     
     

  • 419
     
     

  • 420
     
     
     
    Telekomunikační věž na kopci Montjuic

  • 421
     
     

  • 422
     
     

  • 422
     
     
     
    PALÁC PALAU NACIONAL
    kopec Montjuic
    http://mesto-barcelona.cz/musite-videt/montjuic/
    Palác Palau Nacional je Národní muzeum katalánského umění a je dominantní stavbou kopce Montjuic. Cesta na vrchol MontJuic z náměstí Plaça de Espana je nejoblíbenější a skýtá nejvíce atrakcí. Při cestě nahoru potkáme veletržní areál (Fira de Barcelona), pokocháme se zpívající fontánou (Fontana Magica), budeme obdivovat nesčetné vodní kaskády a užívat si výhledů na město.

  • 423
     
     

  • 424
     
     

  • 424
     
     
     
    HRAD na vrcholu kopce Montjuic
    Pevnost na vrcholu kopce Montjuic, připomínající brněnské kasematy, je obehnána masívními zdmi.

  • 425
     
     
     
    Španělská vesnice

  • 426
     
     

  • 427
     
     

  • 428
     
     

  • 429
     
     

  • 430
     
     

  • 431
     
     

  • 432
     
     

  • 433
     
     
     
    Casa Batllo
    Vyzdobený ke svátku růží

  • 434
     
     

  • 435
     
     

  • 436
     
     

  • 437
     
     

  • 438
     
     

  • 439
     
     
     
    Schodiště

  • 440
     
     
     
    Prádelna

  • 441
     
     

  • 442
     
     
     
    Poslední večeře

  • 500
     
     
     
    NEDĚLE

  • 511
     
     
     
    Trhy ke svátku růží

  • 531
     
     

  • 541
     
     
     
    Kolumbárium na kopci Montjuic

  • 551
     
     
     
    Odlet do Prahy

  • 555
     
     

  • 561
     
     

  • 571
     
     
     
    Letiště Praha

Václav Vaněček
klub@pragos.cz 736489297